Soli Deo Gloria č. 66

Smrt jako milost

Bylo by to smutné, kdybychom byli odsouzeni žít v tomto ubohém světě navěky. Kdo z nás by si přál prožít na vlastní kůži legendární osud věčného Žida, nebo dokonce kněze Jana? Kdo by chtěl bloudit mezi lidmi po dva tisíce let? Kdyby Nejvyšší řekl: „Žijte zde navěky,“ bylo by to spíše prokletí než požehnání. Dozrát a být odnesen domů jako snop obilí v čas sklizně, není snad taková věc správná a spravedlivá? Pracovat po celý požehnaný den a pak při západu slunce jít domů a přijmout mzdu milosti – je na tom snad něco temného a ponurého? Bůh vám odpusť, že jste si to kdy mysleli! Jste-li Božím dítětem, vybízím vás, abyste se tomuto odchodu domů podívali do očí, aby se vaše myšlení změnilo a neviděli jste v něm již temnotu a strach, ale skutečné nebe naděje a slávy.

Charles Spurgeon