I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. (Gn 11,5)
Bůh, který má jméno nad každé jméno, sestupuje dolů. Bůh sestupuje, aby vykonal inspekci. Nesestupuje voda, ale přichází Bůh sám. Skutečnost, že sestupuje, ukazuje na to, jak jsou věci vážné. Ukazuje to také na to, že Bůh slyší, že není lhostejný, že není daleko, že mu není jedno, co se děje, že slyší křik utiskovaných a ponížených, že slyší volání svého lidu, že si všímá lidské vzpoury a nepřechází ji mlčením nebo bez povšimnutí. Bůh není jenom nějaká síla, není to nějaký hodinář, který by natáhl hodiny a pak je nechal běžet – Bůh stvořil tento svět skrze svého Syna a pro svého Syna a řídí tento svět k oslavě svého Syna. Bůh sestupuje, aby soudil zemi (Ž 144,5nn).
Duchovní mysl je jako pták zavřený v kleci, zatímco je zatížen tělem hříchu a smrti. Nemůžeme dělat věci, po kterých toužíme, a tak toužíme, dychtíme po svobodě a modlíme se za ni.
Před námi je svoboda, slavná svoboda!
Oči našeho nebeského Otce jsou na nás stále upřeny, aby poznal, co potřebujeme. V tomto okamžiku spočívá jeho zrak na každém z jeho dětí. Když jsme dnešního jitra vstávali, hleděly jeho oči na nás, a když jsme se oblékali, byly na nás jeho oči obráceny. Jak vzácné, jak neobyčejně vzácné!
Byl vyvolen, aby mluvil Božím jménem. Neměl si vymýšlet a složitě vytvářet poselství ani si vybírat posluchače: měl mluvit to, co mu Bůh přikázal, a mluvit tam, kam ho Bůh poslal, a k tomu měl být uschopněn silou, která nebyla jeho vlastní.
Soustředěný útok na Kate Forbesovou ze strany médií, „twitterové komunity“, politických oponentů i její vlastní strany ukazuje, že to nesouvisí s pouhou politikou, ale s temnotou našeho národa, který stále rychleji odmítá vše, co je dobré, svaté a pravdivé. Země Knihy se stala zemí Šelmy a všechny, kdo chtějí stát při Pánu Ježíši Kristu a za ním, čekají těžké dny.
Naše zdejší bohatství je naprosto bezcenné, není v něm nic trvalého. Bůh nám však dal zaslíbení o skutečném bohatství v zemi slávy a toto zaslíbení přichází k našim srdcím s tak plnou jistotou, že sami v sobě víme, že tam máme trvalé bohatství. Ano, „máme“ ho už nyní. Říká se: „Je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše,“ ale my máme svého holuba v hrsti i na střeše. Nebe je naše už nyní.
Naříkáš nad tím, že ti někdy chybí moc? Stojíš tváří v tvář lidem sužovaným ďáblem, ale ďábla vyhnat nemůžeš. Cítíš, že bys měl vyznávat Krista v dílně, v obchodě, v železničním vagónu i doma, ale tvé rty odmítají vyslovit poselství srdce. Ano, a co je horší, neustále tě přemáhají tíživé hříchy, které tě táhnou tam, kam bys nechtěl. Mezi námi je žalostný nedostatek moci.
