Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. (Gn 8,2)
Po sto padesáti dnech se obyvatelům archy přestal houpat žaludek. Bůh zase spoutal všechny živly a vody se uklidnily. Začal foukat vítr, moře zmlklo a začalo ustupovat. Bůh má své stvoření ve svých rukou – on přikazuje dešti i větru, on dává svítit slunci na dobré i zlé, zahaluje zemi mračny a rozhazuje kroupy jako sousta chleba. Bůh ucpal prameny propastné tůně a nemusel se kvůli tomu nijak namáhat, jako se namáháme my, když chceme ucpat nějakou díru, skrze kterou k nám proudí voda. Bůh prostě řekl, a stalo se. Úplně stejně Pán Ježíš přikázal bouři a ona se okamžitě utišila. Svou mocí jasně ukazoval, že je Božím synem, který přišel, aby zachránil, co zahynulo.