Richard Baxter (1615–1691)

Když umírajícího Baxtera jeden z jeho přátel povzbuzoval poukazem na veliký užitek, který mnozí přijali z jeho spisů, Baxter odvětil: „Byl jsem jen perem v Boží ruce. A jaká chvála by měla náležet peru?“

Tento v mnoha ohledech kontroverzní puritán byl skutečně Božím nástrojem. Neměl formální teologické vzdělání, studoval sám nebo s pomocí soukromých učitelů. Navzdory chartrnému zdraví a trvalým bolestem, které ho sužovaly celý dospělý život, se stal  anglikánským duchovním a ve 26 letech začal sloužit v Kidderminsteru, kde byl až do roku 1661 – s pětiletou přestávkou v letech 1642–1647, kdy byl během občanské války kaplanem v parlamentním vojsku. 

V Kidderminsteru Bůh Baxtera mocně použil, takže z Boží milosti posloužil ke spasení stovkám lidí. Kázal jako hynoucí hynoucím a v modlitbách „se jeho duše vznášela k nebi a za sebou táhla mnoho dalších duší“ (Leonard Bacon). Se svým asistentem navštěvoval dům od domu a málokdy se po hodinovém rozhovoru loučil s obyvateli domu tak, že by nebyli pohnuti Božím slovem. Přesto za svou největší práci považoval psaní, zatímco kázání a jeho příprava byly dle jeho slov odpočinkem. 

V roce 1661 odešel z Kidderminsteru do Londýna, kde kázal na různých místech. Když byl následujícího roku vydán zákon o jednotné bohoslužbě, byl spolu s dalšími nejméně dvěma tisíci služebníky, kteří se tomuto zákonu odmítli podřítit, vyloučen z anglikánské církve. 

V této době se také oženil se ženou, kterou přivedl ke Kristu a která byla o více než dvacet let mladší než on. Navzdory věkovému rozdílu bylo jejich manželství velikým svědectvím a jejich zbožnost umlčela všechny námitky, které byly proti tomuto svazku vznášeny.  Baxter o své ženě napsal, že byla zbožnější než většina nejzbožnějších mužů, které kdy poznal. 

Vedle krásného manželství však po vyloučení z anglikánské církve začalo v Baxterově životě období pronásledování. Kvůli tomu, že i nadále kázal (na což podle zákona neměl oprávnění), byl nejméně třikrát uvězněn, byl mu konfiskován majtek i knihy. Jednou mu byla dokonce zabavena  postel, na níž zrovna ve své nemoci ležel. V roce 1685, byl Baxter obviněn z útoku na episkopát v parafrázi Nového zákona a byl postaven před hlavního soudce Jeffreyse, který ho obvinil z pobuřujícího chování a nazval ho „starým darebákem, který otrávil svět svým Kidderminsterským učením“. Dále o něm řekl: „Je to namyšlený, tvrdohlavý, fanatický pes, který se nepřizpůsobil, když by mohl být povýšen. Pověste ho!“ Na zásah londýnského biskupa byl Baxter ušetřen veřejného bičování, nicméně  ještě pět měsíců strávil ve vězení.

Teprve po nástupu Viléma Oranžského na anglický trůn v roce 1689 a vyhlášení tolerance pro nonkormisty si mohl Baxter oddechnout a poslední dva roky svého života strávil (kromě trvalých bolestí a nemocí) v pokojném vyhlížení nebeského království.

Do nového roku jsme připravili k vydání jednu kapitolu z jeho ohromného díla, jehož název bychom mohli zkráceně přeložit jako Souhrn praktické zbožnosti – jedná se o 24. kapitolu pátého svazku tohoto díla, která nese název Proti kritice a souzení (viz upoutávka na druhé straně obálky). Brožura je k zakoupení v našem e-shopu.