23. ledna (Paprsky)

• Svatý je Hospodin zástupů … (Iz 6,3)

Izajáš je mistr slova. Dovede se vyjádřit se vzletem. Ve vysokých kruzích, v nichž se pohyboval na dvoře Uzijášově, mluvilo se velkými slovy o slávě krále, o moci i cti říše. Ale král umřel právě v době zmatků, kdy se národ viklal mezi velmocemi. Tu se to stalo.

Prahy domů se zachvěly, dům se naplnil dýmem a prorok zvolal: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“

Chrámem zněl zpěv cherubů: „Svatý, svatý, svatý.“ Bůh je větší než všechna slova a víra v něj je silnější nad všechny trůny světa.

Je svatý, ale i milostivý. Zkus to s ním!

• Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ (Iz 6, 1–8)