Bible je mečem Ducha svatého (Ef 6,17). Znamená to, že přijímáme Písmo jako nástroj v Božích rukou. Někdy jsme obviňováni z tzv. biblolatrie, tedy z uctívání Bible, ale jde o hrubé neporozumění. Písmo je slovo života, protože to je slovo živého Boha a každý, kdo je z Boha zrozen, bude milovat Boží slovo. Ale to neznamená, že bude Bibli uctívat. Neuctíváme Bibli, ale Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista.
Výzva k příchodu dopředu v důsledku odvádí pozornost shromáždění špatným směrem. Po kázání slova by měli členové sboru i návštěvy zkoumat svá vlastní srdce. Všichni by se měli se vší vážností zabývat tím, k jaké reakci je poselství vyzývá. Ale výzva k příchodu dopředu má paradoxně tendenci působit opačně. Místo sebezpytování vede ke zpytování posluchačstva. Lidé se rozhlížejí kolem, říkají si, kdo asi půjde dopředu.
Záměrně jsem zvolil slovní spojení „kultivace uctívání“ místo „počátek“ nebo „zahájení uctívání“. Počátek i zahájení by znamenaly, že potřebujeme naše uctívání zahájit nebo započít. Kultivace znamená, že naše uctívání již probíhá a je třeba ho obnovovat, renovovat a směrovat.
Naše představy o Bohu, člověku, hříchu a spasení mají hluboký vliv na naše uvažování, cítění, jednání a vzájemné chování. Výsledkem zdravého učení jsou zdravé mysli, zdravá srdce a zdravé vztahy. Výsledkem nesprávného učení bývají porušené mysli, zlomená srdce a rozbité vztahy.
Titus byl vyslán na Krétu s jedním důležitým úkolem: Ustanovit v každé církvi starší. Každý sbor má být vedený staršími. Už jsme viděli, že to ukazuje na skupinové vedení. Bible nám neříká, jak velká má taková skupina být, kolik starších má být v církvi. Ale říká nám, že sbor má vést několik starších (tedy dva a více). Starší jsou muži, kteří vedou církev a bdí nad lidskými dušemi.
Na Luthera a papeže bylo dlouho nahlíženo jako na představitele dvou nepřátelských stran západního křesťanství. Jejich osobnosti ztělesňovaly náboženský konflikt, který se odehrál v 16. století, čímž dal povstat protestantské reformaci a protireformaci. Předtím, než Luther odmítl papeže, odmítl již papež Luthera tím, že ho poprvé v roce 1520 odsoudil a poté v roce 1521 exkomunikoval. Nyní je těžké určit, kdo s kým první přerušil společenství.
Skutečně stačí samotné Boží slovo? Není to málo? Stačí na to, abychom zasáhli zástupy, celá města, celé národy? Nebudeme potřebovat ještě trochu více? Dnes se vytvářejí evangelizační strategie, vznikají nejrůznější evangelizační skupiny, misijní programy, investují se obrovské prostředky do všemožných kampaní, do reklamy, do pronájmů, do zaměstnanců, do různých provozů – a my se máme spokojit s tím, že nám stačí samotné Písmo? Není to troufalé? Neskrývá se za tím jenom pýcha? Nemáme evangelizovat všemi možnými způsoby?
- Nedávejte psům co je svaté, neházejte perly před svině, nebo je nohama pošlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6)
Když vidíme, že lidé nejsou ochotni přijmout čisté a veliké Boží pravdy, nepředkládejme je před ně. Takoví jsou podobni obyčejným „psům“. Když jim předložíte svaté věci, cítí se popuzeni, „otočí se a roztrhají vás“. Svaté věci nejsou pro posměvače. Jsou venku, jim není dovoleno vejít do svatého města.
Lékař pravil, že nepotřebuje ničeho kromě odpočinku a vydatné stravy, aby se zotavila. Přes to nemohla se sebrat. Na konec vyšlo najevo, že se neživila tak, jak lékař předepsal, poněvadž jí prostředky nestačily, neboť o malé své úspory, které si nastřádala, přišla. Dr. Cabot dověděv se, jak se věci mají, poskytl jí s důstatek z odkazu Zuzanina, aby se zotavila a vyprávěl jí též o té zvláštní poslední její vůli.
Je obecně známo, že formálním principem reformace nebylo nic jiného než sola scriptura. Reformační zarytá oddanost ostatním velikým ‚Solas‘ byla důsledkem touhy nechat se vést jen Písmem. Exegeze a výklad Bible byly jedním ze skvělých prostředků, kterými byla vedena válka proti římské porušenosti, což je téměř to samé jako prohlásit, že bitva byla v základu hermeneutickým zápasem.
Sotva byl pomazán, již je přepaden. On nevyhledával pokušení. Byl vyveden Duchem. Doba byla zvolena hned poté, kdy bylo potvrzeno jeho synovství. Jak podivuhodné se nám musí zdát, že mohl být napaden právě teď a kvůli tomu. Ta údobí svatého potěšení bývají velice blízká chvílím pokušení. Náš Pán byl „vyveden na poušť“. To bylo místo veliké opuštěnosti, kde bude úplně sám v zápase.
Být orientován na hodnoty není nic špatného, Bůh nás tak stvořil. Zvířata byla stvořena tak, aby žila na základě instinktů, lidé byli utvořeni, aby žili s hodnotami. Nebyli jsme však stvořeni, abychom si určovali své vlastní hodnoty. Protože jsme byli stvořeni podle Boží podoby (Genesis 1,26), byli jsme stvořeni, abychom žili podle Božího hodnotového žebříčku.
