Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.“ (Gn 11,6)
Sotva Noe a jeho synové se svými ženami vystoupili z archy, Bůh řekl, že každý výtvor lidského srdce i mysli je od mládí zlý. A tady je příklad. Jsou jeden lid a mají jednu řeč. Neustoupí od ničeho, co si usmyslí provést. Budou neústupní, zatvrzelí, tvrdošíjní – a v tom všem budou vzdorovat Bohu. Bůh, který je Bohem jednoty, přináší soud rozdělení. Jednota v hříchu vede k soudu, jednota v milosti a lásce vede k požehnání. Pán Ježíš se modlil za svůj lid, aby byl jedno, jako je jedno on s Otcem. To je požehnaná jednota Božího lidu, kterou Pán svému lidu daroval – na nás nyní, abychom tuto jednotu zachovávali tím, že budeme pravdiví v lásce a tak porosteme do Krista.
Co když se věda v současném pojetí a Bible neshodují? Máme se tím trápit? Myslím, že ne. Mám radost z toho, že to, co se nazývá moderní věda, a Bible se neshodují. Bylo by mi líto, kdyby se shodovaly! Moderní věda se snadno mění, ale Bible se nemění!
Z historického hlediska můžeme mluvit o třech hlavních způsobech uspořádání církve s mnoha jejich vzájemnými průniky a nuancemi. Níže jsou popsaná tradiční uspořádání církve, která se zformovala během dlouhých staletí historie církve, nikoliv biblické uspořádání církve. Tomu se budeme věnovat více v následujících číslech.
Klíče nebeského království zaslíbil Pán Ježíš (hlava a král své církve) Petrovi, Mt 16,19. Kristus říká: „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ Protože jsou tato slova alegorická, jsou poněkud nejasná, a protože se týkají pocty a moci v církvi, jsou sporná; neboť kde není pocty (ani pýchy, která by ji sledovala), tam není sporu (Př 15,1).
Abychom mohli mluvit o samostatné, tedy nezávislé církvi (sboru) musí být splněny tři věci: 1. Musí mít své vlastní vedení, 2. musí být sama schopná zajistit všechny své služby, 3. musí si sama zaplatit svůj provoz.
Jsi znovuzrozený? To je jedna z nejdůležitějších otázek v životě. Ježíš Kristus řekl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (J 3,3).
Nestačí odpovědět: „Patřím do církve, jsem asi křesťan.“ Tisíce křesťanů podle jména nevykazují žádný ze znaků znovuzrození, které nám dává Písmo. Mnohé z nich jsou uvedeny v prvním Janově listu.
Hospodin říká: „Pomocí ti budu.“ Vnitřní sílu doplňuje pomoc zvenčí. Bůh nám může vzbudit spojence v našem boji, pokud se to v jeho očích zdá dobré; a i když nám lidskou pomoc nepošle, bude nám stát po boku on sám, a to je ještě lepší. „Náš vznešený spojenec“ je lepší než legie smrtelných pomocníků.
