Měli by kazatelé kázat o politice?

Ano, kazatelé by měli kázat o politice, protože všechny oblasti života spadají pod Pánovu vládu (Ef 1,11; Ř 8,28; Ž 103,19). Křesťanský kazatel je povinen mluvit pravdu ve všech oblastech života, a to samozřejmě zahrnuje i politiku. Politika není výjimkou, protože morálka ovlivňuje politická rozhodnutí a jediným základem správné morálky je trojjediný Bůh, Hospodin. Kromě toho, pokud se kazatel bojí, že by mohl někoho urazit kázáním o politických otázkách, nebo nechce přijít o daňové úlevy pro církev, měl by přehodnotit své povolání ke službě. Myšlenka, že Boží slovo by se nikdy nemělo nikoho dotknout, se v Písmu nevyskytuje. Ve skutečnosti biblická pravda často konfrontuje a odhaluje chyby kultury prosycené sekularismem.

Úlohou pastýře je připravovat svaté pro službu (Efezským 4:12). To znamená, že pastýř musí učit a kázat o všech tématech, která se v Písmu objevují – včetně politických (uvedených níže). Věrný kazatel musí přinášet církvi celé Boží učení a vést věřící k tomu, jak Boží pravdu aplikovat do všech oblastí života, politiku nevyjímaje.

Zopakuji to ještě jednou. Nic v Písmu nestaví politiku mimo sféru svrchovanosti Pána Ježíše Krista. On je Pánem nade vším – nejen nad církví. Písmo nikde nepřikazuje věřícím, aby přenechali politickou arénu světským lidem nebo mlčeli, zatímco bezbožné vlivy budou utvářet společnost. Protože Ježíš je Pánem všeho a my jsme jeho služebníci, křesťané – a zejména pastýři – by se měli v případě potřeby zabývat politickými záležitostmi. Když to okolnosti vyžadují, je povinností pastýře mluvit z kazatelny o politických otázkách. Kromě toho není koncept takto striktního oddělení církve od státu biblickou doktrínou; ve skutečnosti, pokud se kazatel odmítá zabývat politickými otázkami z kazatelny, může to být pádný důvod k hledání jiné církve. Věrné výklady Písma nutně zahrnují konfrontaci s politickými myšlenkami a činy – protože zahrnují morálku. Boží slovo se týká všech oblastí života. Zamysleme se nad tím, co Bůh říká ve svém Slově.

• Ježíš řekl, abychom vládě dávali, co jí náleží.

• Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“ (Mt 22,21)

• Jan Křtitel se obracel na vládní a politické představitele.

• Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ (Lk 3,12–14)
• Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ (Mt 14,3–4)

• Pavel a Petr mluví o tom, abychom se podřizovali vládním autoritám.

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. (Ř 13,1–2)
• … ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. (1Pt 2,14)

Pokud vás výše uvedené biblické verše nepřesvědčí o tom, že kázání o politice a politických vůdcích je biblické, pak vás možná nepřesvědčí nic. Existují však i další biblické verše, které se zabývají tématy souvisejícími s vládou. Ve skutečnosti nám říkají, jak by měla vláda fungovat – a kazatel by měl tyto zásady učit!

• Svoboda projevu (Př 31:8-9; Ga 4:16; Ko 4:6; Ž 19:14).
• Právo nakládat se svým majetkem podle vlastního uvážení (Sk 5:4).
• Reprezentativní forma vlády vedená zbožnými lidmi (Ex 18:21-22; Dt 1:13).
• Samospráva (Mt 18:15-17).
• Právo na soukromé vlastnictví (Ex 20:17).
• Svoboda jednat podle vlastního uvážení (2 Kor 3:17; 1 Petr 2:16).
• Právo nosit zbraň (Lukáš 22:36)
• Uplatňování kapitalistických principů (Matouš 21:33-41; 25:14-30).
• • Spravedlivý soud se svědky (Deut. 19:15; Mat. 18:16).
• • Aby nad námi nevládli cizinci (Deut. 17:14–15).
• • Právo na daně na podporu vlády (Lukáš 20:24–25).
• • Bezpečné hranice (Neh. 2:17).

Tyto zásady jsou dosud zakotveny ve struktuře vlády Spojených států amerických. Málokdo si uvědomuje, že se jedná o biblicky založené výsady, kterých se těšíme.

Politické strany a morální hodnoty

Pastýři mají povinnost zabývat se morálními postoji politických stran a říkat svým věřícím, že křesťané by se neměli přidávat k žádné politické straně, která otevřeně podporuje nebo propaguje hříšné chování. Například ve Spojených státech Demokratická strana prosazuje potraty, hnutí LGBTQ (které zahrnuje normalizaci homosexuality a redefinici manželství), omezení rodičovské autority, omezení náboženských svobod, přerozdělování bohatství (socialismus) a omezení svobody slova. Žádný upřímný křesťan by se neměl ztotožňovat s žádnou stranou, která zastává takové postoje, a tato pravda by měla být jasně hlásána z kazatelny.

To neznamená, že Republikánská strana je bez viny – to ani zdaleka. Hřích a chyby musí být odhaleny a odsouzeny, ať se vyskytují kdekoli, bez ohledu na politickou příslušnost. Pokud věrné kázání Slova vyžaduje zabývat se politikou, pak ať se tak děje. Křesťanští kazatelé jsou opět povoláni, aby odvážně hlásali pravdu ve všech sférách života, bez váhání, bez kompromisů a vždy ke slávě Pána Ježíše Krista. Nesmí se krčit před hrozbami vlády ani dovolit, aby strach ze ztráty statusu neziskové organizace umlčel pravdu. Z kazatelny musí být kázáno celé Boží slovo – bez ohledu na to, jaká bude cena.

• Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ (Lk 9,23)

Christian Apologetics and Research Ministry