Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. (Gn 12,6)
Mojžíš dal Izraelcům tuto knihu, když vyváděl Izraelce z Egypta. Kam je vedl? Do Kenaánu. Kam šel Abraham? Do Kenaánu. Jejich praotec víry, který dostal tak veliká zaslíbení, šel po stejné cestě jako oni. Kdo byl v Kenaánu, když tam šli Izraelci? Kenaanejci. Kdo tam byl, když tam šel Abraham? Kenaanejci – titíž lidé. Myslím, že když Izraelci četli příběh praotce Abrahama, tak se s ním mohli v mnoha věcech ztotožnit. A tak čerpali z Písma velké povzbuzení a posilu. Abraham uvěřil, a proto vyšel. Nechal všechno za sebou a šel tam, kam ho vedl Bůh. Spolehl se na Boží sliby a víra přinesla své ovoce v podobě jednání, v podobě činů.
Podivná volba Mojžíše; ale o kolik podivnější je volba toho, který je prorokem podobným Mojžíšovi a větším než on. Náš Pán, který je krásný jako lilie, uzavřel manželský svazek s těmi, kteří se přiznávají, že jsou zkažení a poskvrnění hříchem. Je to zázrak pro anděly, že Ježíšova láska směřuje k ubohým, ztraceným a vinným lidem!
Vidíte, v čem spočívala vada tohoto mladého muže? Neměl víru, která přemáhá svět. Chtěl spojit dvě naprosto neslučitelné věci: lásku k Bohu a lásku k penězům. Chtěl sloužit dvěma pánům: Bohu a mamonu. Ze všech falešných bohů je nejčastěji navštěvována svatyně mamonu. Právě z tohoto modlářského chrámu vede nejširší a nejvíce vyšlapaná cesta do bezedné propasti.
Bylo by to smutné, kdybychom byli odsouzeni žít v tomto ubohém světě navěky. Kdo z nás by si přál prožít na vlastní kůži legendární osud věčného Žida, nebo dokonce kněze Jana? Kdo by chtěl bloudit mezi lidmi po dva tisíce let? Kdyby Nejvyšší řekl: „Žijte zde navěky,“ bylo by to spíše prokletí než požehnání. Dozrát a být odnesen domů jako snop obilí v čas sklizně, není snad taková věc správná a spravedlivá? Pracovat po celý požehnaný den a pak při západu slunce jít domů a přijmout mzdu milosti – je na tom snad něco temného a ponurého? Bůh vám odpusť, že jste si to kdy mysleli! Jste-li Božím dítětem, vybízím vás, abyste se tomuto odchodu domů podívali do očí, aby se vaše myšlení změnilo a neviděli jste v něm již temnotu a strach, ale skutečné nebe naděje a slávy.
Byla to jen drobná odchylka v jednom písmenu, ale znamenala smrt pro muže, který se jí dopustil. Jedno malé písmeno a celý zázrak a krása lidského života byly ztraceny. Pokoj celé země byl v ohrožení jen kvůli háčku nad písmenkem. Tato scéna se stala příslovečným příkladem pro ty, kdo vyžadují splnění nějakého svévolného testu, než přijmou své bližní do své sekty či církve.
Křesťanská víra nesmí stát na lidské moudrosti, složitých teologických systémech ani na vnějších skutcích, ale pouze na prosté zprávě o tom, co Bůh vykonal v Kristu.
Musíte rozjímat a přemýšlet o tom, co čtete; jinak vaše úsilí přijde vniveč. Čím více člověk rozjímá nad Písmem, tím hlubší a pevnější dojem zanechávají tyto pravdy v jeho srdci. Nebeské rozjímání vyzdvihuje lahodnost božských pravd. Nejbohatší nejsou ti, kteří získají nejvíce, ale ti, kteří uchovají nejvíce. Stejně tak nejsou nejvíce poučeni a obohaceni ti, kteří slyší nejvíce nebo čtou nejvíce, ale ti, kteří rozjímají nejvíce.
