Zdá se, že existuje mnoho nedorozumění ohledně vztahu mezi typem osobnosti a křesťanským životem. J. C. Ryle řekl: „Milost nemění přirozený temperament, když mění srdce.“ To je pravda. V každé osobnosti je něco, co odráží Boží obraz a jasně září ze svatého srdce, a v každé osobnosti je něco, co má svá jedinečná pokušení ke hříchu kvůli porušenosti lidské přirozenosti.
Nevzdělaná populace je pro každý národ nebezpečným a drahým břemenem. Je snadnou kořistí prvního Abšalóma, Catilina, Wata Tylera nebo Jacka Cadea, kteří se objeví, aby ji svedli ke zlu. Ale říkám, že nikdy nesmíme zapomenout, že veškeré vzdělání, které může člověk získat, nezachrání jeho duši před peklem, pokud nezná pravdy Bible.
Ježíš mluví o míru a válce. Silný ozbrojenec střeží svůj palác a všechno, co má, je v bezpečí. Nikdo si na to nedělá nároky, a i kdyby dělal, nic by to neznamenalo. Co získal, to má. Vždyť je silným ozbrojencem. Kdo to je a jaký je ten mír v jeho říši? Toho silného ozbrojence známe. Na světě nemá sobě rovného. Je to satan, mocný vládce ve vzduchu. A jak projevuje svou moc?
Dále říká apoštol: „Vezměte štít víry, abyste jím mohli uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo“ (Ef 6,16–17). Těmito slovy apoštol učí všechny věrné Kristovy rytíře, aby se do tohoto těžkého boje plně vyzbrojili Boží zbrojí. Přikazuje vzít štít víry, aby nepřátelé střílející z dálky nemohli člověka zranit. A tím štítem má být víra.
Do tohoto čísla jsem zařadil pár „bojových“ článků – jednak je to hned následující článek Štít víry od našeho vzácného myslitele a radikálního následovníka Pána Ježíše Krista Petra Chelčického. Jedná se o úryvek z jeho knihy O duchovním boji. Této knize bych se rád v následujících měsících věnoval trochu více, aby brzo mohla spatřit světlo světa v novém kabátě, tedy převedená do současné češtiny a tak zpřístupněná dnešnímu křesťanovi. Dále jsou dvě kázání kazatelů, kteří byli současníky, Aloise Adlofa (1861–1927) a Jana Karafiáta (1846–1929).
Bůh nikdy nenechává opravdovou důvěru nevyužitou. Není to meč, který se nosí jen o slavnostních dnech a svátcích, ani není jako staré brnění v londýnském Toweru, které je vyvěšeno, aby se na něj někdo díval; ne, pravá důvěra je určena ke každodennímu nošení a používání a mezi tímto místem a nebem bude zkoušena všemi myslitelnými způsoby. Meč se zlomí, není-li to pravá jeruzalémská čepel, a brnění bude proraženo, není-li pevné a schopné odolat bojové sekeře nelítostného pokušení.
Charles Spurgeon
Římskokatolická církev má nového papeže – a poprvé v historii je jím Američan. Robert Francis Prevost, nyní papež Lev XIV, vstoupil na světovou scénu. Než se však necháme příliš unést titulky a okázalostí, ujasněme si: ať už papež nosí masku reformátora, nebo tradicionalisty, ve skutečnosti jde o toto – římskokatolická církev stále potřebuje reformu podle Božího slova.
Vodu v konvici nepřivedete k varu tím, že budete studovat jev varu. Musíte prostě zvýšit teplotu. V praxi to znamená přemýšlet o velkých skutečnostech evangelia – přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet o nich, dokud vás nepřemůže úžas nad tím vším.
Náš nepřítel může na určitou dobu zhasnout naše světlo. V Pánu je pro nás jistá naděje, a pokud v něj důvěřujeme a držíme se své bezúhonnosti, naše období sklíčenosti a temnoty brzy skončí. Urážky nepřítele jsou jen na chvíli. Pán brzy promění jejich smích v nářek a naše vzdychání ve zpěv.
Neměl bych čas, kdybych se měl plně věnovat všem velkým věcem, které se nacházejí v Bibli a pouze v Bibli. Poklady Bible nelze zobrazit žádnou skicou nebo náčrtem. Bylo by snadné zaplnit tento svazek výčtem zvláštních pravd, které zjevuje, a přesto by polovina jejího bohatství zůstala nevyřčena.
