„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Motivací k poslušnosti tohoto pokynu by neměl být náš vlastní pokoj a útěcha, ale Jeho čest a sláva. Aby se svatý ochránil před strachem z člověka, musí pěstovat bázeň před Hospodinem.
Peklo je stejně opravdové jako nebe, stejně opravdové jako skutečnost, že Kristus zemřel na kříži. Nevěřte peklu a rozpojíte, rozložíte a uvolníte všechno v Písmu. Nevěřte peklu a můžete klidně zahodit svou Bibli!
Cože? Říkáš, že Kristus je tvůj bratr a žije ve tvém domě? A přesto jsi s ním už měsíc nemluvil? Obávám se, že mezi tebou a tvým bratrem je jen malá láska, když jste spolu tak dlouho nemluvili. Cože? Říkáte, že Kristus je manželem církve, a přesto s ním po dlouho dobu neměla společenství?
Nyní přistoupíme k tomu, že se budeme zabývat několika dalšími oblastmi Finneyho teologie, a to oblastmi, které už i čtenář sám může snadno předvídat na základě toho, co jsme si doposud ukázali.
Bůh splnil své slovo Abrahamovi, jak ohledně vlastního Abrahamova potomstva, tak také ohledně zaslíbení, že z Abrahama vzejdou početné národy a jeho potomků bude jako prachu země nebo hvězd nebe. Dostáváme se ale také k věci, která není příliš populární mezi současnými křesťany a která dokonce vzbuzuje emoce a někdy i odpor. Budeme dnes mluvit o svrchovaném Božím vyvolení.
Pokud se zamlouváme všem ostatním, ale náš život se v konečném důsledku nezamlouvá Bohu, běda nám! Pokud naproti tomu druhé lidi pohoršujeme, ale Boha v konečném důsledku potěšíme, vstoupíme do jeho věčné radosti.
Mladí muži v církvi mají růst ke zralosti a ve zbožnosti, což znamená, že budou žít ukázněně a rozvážně a stanou vzorem pro další. Jejich život bude životem ve zbožnosti, takže jim nebude co vytknout a každý protivník, který by se chtěl vysmívat církvi nebo se proti ní stavět, bude nakonec zahanben.
Je nám k nenapravitelné škodě, pokud svým uvažováním prodléváme výhradně v Boží svrchovanosti a vznešenosti nebo v Jeho svatosti a spravedlnosti. Potřebujeme opakovaně rozjímat, i když ne výhradně, o Jeho dobrotě a slitování. S ničím, co postrádá úplný pohled na božské dokonalosti tak, jak jsou vyjeveny v Písmu svatém, bychom se neměli spokojit.
Pýcha je největším ničitelem pokoje duše a lahodného společenství s Kristem. Pýchu je možné vyrvat i s kořeny jen s největšími obtížemi. Pýcha je nejskrytější, nejtajnější a nejklamavější ze všech žádostí! Pýcha je skrytý a nenápadný hřích, a objevuje se v mnoha netušených a neodhalitelných podobách.
Je obrovský rozdíl mezi kázáním evangelia a kázáním o evangeliu. Je možné kázat o evangeliu a mluvit o něm, aniž bychom ho kdy vysvětlili. To je naprosto zbytečné, a ve skutečnosti to může být velmi nebezpečné. Může se to dokonce týkat nás osobně, že budeme o těchto věcech vědět, ale ve skutečnosti je nebudeme znát. Jak je to důležité, si můžeme uvědomit, když pochopíme, co je předmětem a cílem veškeré teologie – znát Boha! Osobu! Ne seznam abstraktních pravidel, ne množství filozofických předpokladů, ale Boha! Osobu! Znát jeho samotného. Jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista!
Tato část našeho rozboru se bude zabývat právě některými z těchto biblických míst a teologických oblastí, především však Finneyho pohledem na vykoupení a usmíření, čímž se dostaneme do samého jádra Finneyho dalších herezí.
Přes všechny své pády Abraham vždy znovu povstal ve víře a dále následoval svého Boha a Bůh se k němu znovu přiznal a znovu ho zahrnul svým požehnáním.
