Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Zatímco se papež František účastnil ekumenických událostí v Lundu a Malmoe, kde si spolu s ostatními připomínal protestantskou reformaci, obrovské obrazovky na Svatopetrském náměstí – v srdci římskokatolické církve – zvaly všechny, aby se shromáždili kolem sochy sv. Petra a odříkali svatý růženec. Pouhá náhoda? Možná.
„Neřekl jsem semeni Jákobovu: Hledejte mě nadarmo.“ (Iz 45,19 Pavlík)
Bůh jasně zjevuje, že vyslyší modlitby těch, kdo k němu volají, a že toto prohlášení nebude odvoláno. Je to jeho pevné, pravdivé a spravedlivé prohlášení, takže o něm nemůže být pochyb. Nezjevuje svou mysl nesrozumitelnými slovy, ale mluví jednoduše a nezvratně: „Proste a dostanete“ (J 16,24). Věř, bázlivče, této jisté pravdě, že modlitba musí být a bude vyslyšena a že nikdy, ani v nejskrytější věčnosti Bůh neřekl žádné duši: „Hledej mě nadarmo.“
Tato neděle bude tkvít dlouho v paměti. Byli jsme povoláni záhy dnes ráno k pí. Campbellové a viděli jsme její vysvobození z pout, jež ji vázala tak dlouho. Její ztráta je mi nenahraditelná; ale mohu opravdu děkovat Bohu, že opět jeden znavený poutník byl přijat do sladkého „domova“. Nemohu již sloužit její tělesným potřebám ani naslouchat její radám; ale pronikla jako vnuknutí můj život a po celou věčnost budu děkovat Bohu, že mi dal tuto věrnou a modlící se přítelkyni. Jak málo vědí ti, kdo se trápí v zdánlivě neužitečných pokojích nemocných, anebo uprostřed omezení, jež jim působí slabé zdraví, jakou práci konají pro Krista z moci posvěceného života anebo jen úryvkovitými prosbami.
Na prvním místě, pak, musím dnes večer kázat, VÍNO A MLÉKO – „pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.“ Tady máme popis našeho zboží – evangelia – víno, které obšťastňuje lidské srdce. Mléko, jedna jediná věc a pouze jediná věc na světě, která obsahuje všechny nezbytné látky pro život. I ten nejsilnější muž může žít z mléka, protože je tam obsaženo vše, co je potřeba pro lidskou kostru, vnitřnosti, svaly, nervový systém, zkrátka všechno je tam. Tak tady máte dvojitý popis zboží. Evangelium je jako víno, které nás činí radostnými. Ať člověk skutečně pozná milost našeho Pána Ježíše Krista a on bude šťastný člověk. A jak hlouběji čerpá a pije z Ducha Kristova, tím šťastnější bude.
Abram se po pádu, který byl popsaný v předchozí kapitole, projevuje jako ten, kdo usiluje o pokoj a nestojí o další problémy ve své rodině. Jak se zdá, tak stojí především o Boží přízeň, Boží milost a Boží požehnání. Poté, co Abram zradil všechno, co mu bylo drahé, činil pokání, vrátil se zpátky k Božímu oltáři, který postavil a vzýval Hospodina. Nyní je před ním další krok víry, další zkouška, která má prověřit, zda se něco naučil. Náš příběh ale začíná u Abramova synovce Lota a první věc, kterou vidíme, je začínající spor.
Autor Listu Židům píše lidem, kteří pro svou křesťanskou víru čelí obtížím a hrozbě pronásledování. Někteří jsou v pokušení opustit Krista a vrátit se k judaismu. Vyzývá je, aby vydrželi a aby se soustředili na prvenství Ježíše Krista a na spasení, které nám zajistil. Snaží se jim vlít do žil biblickou naději – ne jenom pozitivní, optimistické založení – ale postoj trvalé radosti z toho, v co doufáme, protože nám to slíbil Bůh, který nemůže lhát.
