Předmluva ke knize Císař a církev

Nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne budu psát předmluvu ke knize, jako je tato. Nevyrůstal jsem v církvi. Neslyšel jsem Boží slovo do svých 30 let. Narodil jsem se a vyrostl jako ateista v komunistickém Československu. Stát nám sliboval pokrok a bezpečí, ale ovládal a řídil všechny součásti života. Stát byl tou nejvyšší autoritou a vyžadoval od národa poslušnost.

Ve svých dvaceti osmi letech jsem se rozhodl opustit šeď a beznaděj totality a utekl jsem na západ, abych mohl žít ve svobodě. Zvláštním Božím řízením jsem našel něco mnohem vzácnějšího než svobodu – poznal jsem Ježíše Krista. Skrze trpělivé svědectví věrných věřících, skrze moc Bible a působení Ducha svatého jsem uvěřil. Bůh mi dal nové srdce a zcela nový pohled na život a jeho smysl.

Po téměř 17 letech na západě mě Bůh povolal zpět do mé vlasti, abych sloužil církvi. Dobře jsem si pamatoval z doby komunismu, co znamená žít pod vládou neomezené státní moci. Proto je ve mně zakořeněná nedůvěra vůči státní moci a jeho zvůli. Jako věřící jsem poznal, co znamená sloužit tomu, komu náleží veškerá moc na nebi i na zemi.

Právě proto jsem za knihu Císař a církev tolik vděčný.

Žijeme v době, kdy otázky vládní autority a poslušnosti církve nejsou jen teoretické. Jsou naopak reálné a naléhavé. Ještě před pár lety si možná někteří křesťané mysleli, že tyto věci se týkají jiných zemí a jiných století. Ale poslední roky nám velmi bolestně připomněly, že stát vydává nařízení, která se vymykají jeho pravomoci. Císař přestupuje rámec svého pověření, které má od Boha, a žádá poslušnost mimo sféru svého vlivu.

Tato kniha nevolá ke vzpouře. Nabádá k poslušnosti Bohu, který má vládu nade vším a to i nad králi, premiéry a prezidenty. Nenabízí lidské moudrosti – ale otvírá Písmo svaté a čerpá z jeho bezedné studnice. Anthony Forsyth nepíše se zaťatou pěstí, ale s pastýřským srdcem. Klade otázky, které si musíme položit všichni: Co Bůh svěřil císařovi a co nikoli? Co patří výhradně Kristu? A jak má církev zůstat věrná, když jsou tyto hranice překračovány?

To nejsou jednoduché otázky. Odpovědi nebudou vždy zřejmé. Ale církev musí být lépe připravena přemýšlet biblicky a stát věrně v každé době. Viděli jsme na vlastní oči, jak vláda – i ta, která působí laskavě a nápomocně – může svými nařízeními ochromit bohoslužbu, zakázat zpěv nebo shromažďování věřících zakázat úplně. Na druhou stranu jsme také mohli zaznamenat, jak byl Bůh mocně oslaven skrze věrnou a odvážnou církev – malou v očích světa, ale věrnou svému Pánu Ježíši Kristu.

Tato kniha nedává odpověď na každou situaci, kterou můžeme zažít. Ale pomůže nám začít s těmi správnými otázkami. Ukáže nám na neměnné Boží slovo. Připraví nás, abychom se lépe rozhodovali a podřizovali Pánu s čistým svědomím, pevným přesvědčením a srdcem plným bázně před Bohem. 

V době covidu-19 nejen v naší zemi, ale i v západních zemích se silným křesťanským vlivem se státní moci podařilo vmanipulovat obyvatelstvo do strachu před pandemií. Bylo smutné přihlížet, že ani církev na tuhle situaci nebyla připravená. Ani mnohé věroučně vyzrálé sbory nebyly dobrým příkladem. Vedoucí v církvích, kterým Bůh svěřil autoritu nad Božím lidem, předali svou roli chránit církev do rukou státu. Císař dostal moc o církvi rozhodovat, jako by stát byl Bůh a v církvi vládnul císař a ne Ježíš Kristus.

Modlím se, aby si Bůh použil tuto knihu, která vede k hlubšímu poznání Božího slova ve věci podřizování se vládnoucím autoritám. Aby církevní vedoucí lépe pochopili, jak obrovskou odpovědnost mají za Kristovu nevěstu. Aby si uvědomili, že je do jejich pozic pastorů a starších povolal Bůh a jsou v této oblasti nezastupitelní. Oni budou samotnému Ježíši Kristu vydávat počet z toho, jak se starali o církev a jak naplňovali jim Bohem svěřenou autoritu. Přál bych si, aby církev byla v budoucnosti lépe připravená a odhodlaná poslouchat více Boha a ne člověka. 

Věřím, že kniha Císař a církev své čtenáře povzbudí k hlubší lásce ke Kristu a k větší oddanosti Bohu sloužit v těžké době i za cenu obětí. Věřím, že kniha přispěje k přesnější interpretaci pasáží v Písmu jako např. Římanům 13 a to jak v užším kontextu, tak v kontextu celé Bible. Modlím se, aby Kristova církev byla vedena Bohem, aby Boží lid s čistým svědomím obstál ve světě, který ho nutí ke kompromisům.

Jeden z podnětů této knihy také je, aby církevní vedoucí, kteří podlehli tlaku doby a nechali stát rozhodovat o dění v církvi, činili ze svého selhání pokání. I já tak činím. Ačkoliv jsem měl velikou nedůvěru k proticovidovým opatřením od prvního dne a státu jsem v této věci podvědomě nedůvěřoval, na krátký čas jsem náš sbor pro veřejné bohoslužby uzavřel. Nechal jsem se zastrašit postihem za ohrožení veřejného zdraví a miliónovou pokutou. Kéž by kniha Císař a církev byla zdrojem  poučení a povzbuzení, jak statečněji a věrněji reagovat v těžké době.

Nevíme, co přinese zítřek. Císař má svůj mandát, který mu určil Bůh, ale tím jeho pravomoc končí. On je zodpovědný Bohu za to, jak vykonává světskou moc. Věřící ale ví, komu mohou celým srdcem důvěřovat. Bůh je nade vším a Kristus je Král králů a Pán pánů.

Zdeněk Karásek, pastor v České republice

Bývalý uprchlík, bývalý ateista, nyní služebník Kristův