Naše představy o Bohu, člověku, hříchu a spasení mají hluboký vliv na naše uvažování, cítění, jednání a vzájemné chování. Výsledkem zdravého učení jsou zdravé mysli, zdravá srdce a zdravé vztahy. Výsledkem nesprávného učení bývají porušené mysli, zlomená srdce a rozbité vztahy.
Titus byl vyslán na Krétu s jedním důležitým úkolem: Ustanovit v každé církvi starší. Každý sbor má být vedený staršími. Už jsme viděli, že to ukazuje na skupinové vedení. Bible nám neříká, jak velká má taková skupina být, kolik starších má být v církvi. Ale říká nám, že sbor má vést několik starších (tedy dva a více). Starší jsou muži, kteří vedou církev a bdí nad lidskými dušemi.
Na Luthera a papeže bylo dlouho nahlíženo jako na představitele dvou nepřátelských stran západního křesťanství. Jejich osobnosti ztělesňovaly náboženský konflikt, který se odehrál v 16. století, čímž dal povstat protestantské reformaci a protireformaci. Předtím, než Luther odmítl papeže, odmítl již papež Luthera tím, že ho poprvé v roce 1520 odsoudil a poté v roce 1521 exkomunikoval. Nyní je těžké určit, kdo s kým první přerušil společenství.
Skutečně stačí samotné Boží slovo? Není to málo? Stačí na to, abychom zasáhli zástupy, celá města, celé národy? Nebudeme potřebovat ještě trochu více? Dnes se vytvářejí evangelizační strategie, vznikají nejrůznější evangelizační skupiny, misijní programy, investují se obrovské prostředky do všemožných kampaní, do reklamy, do pronájmů, do zaměstnanců, do různých provozů – a my se máme spokojit s tím, že nám stačí samotné Písmo? Není to troufalé? Neskrývá se za tím jenom pýcha? Nemáme evangelizovat všemi možnými způsoby?
- Nedávejte psům co je svaté, neházejte perly před svině, nebo je nohama pošlapou, otočí se a roztrhají vás. (Mt 7,6)
Když vidíme, že lidé nejsou ochotni přijmout čisté a veliké Boží pravdy, nepředkládejme je před ně. Takoví jsou podobni obyčejným „psům“. Když jim předložíte svaté věci, cítí se popuzeni, „otočí se a roztrhají vás“. Svaté věci nejsou pro posměvače. Jsou venku, jim není dovoleno vejít do svatého města.
Lékař pravil, že nepotřebuje ničeho kromě odpočinku a vydatné stravy, aby se zotavila. Přes to nemohla se sebrat. Na konec vyšlo najevo, že se neživila tak, jak lékař předepsal, poněvadž jí prostředky nestačily, neboť o malé své úspory, které si nastřádala, přišla. Dr. Cabot dověděv se, jak se věci mají, poskytl jí s důstatek z odkazu Zuzanina, aby se zotavila a vyprávěl jí též o té zvláštní poslední její vůli.
Je obecně známo, že formálním principem reformace nebylo nic jiného než sola scriptura. Reformační zarytá oddanost ostatním velikým ‚Solas‘ byla důsledkem touhy nechat se vést jen Písmem. Exegeze a výklad Bible byly jedním ze skvělých prostředků, kterými byla vedena válka proti římské porušenosti, což je téměř to samé jako prohlásit, že bitva byla v základu hermeneutickým zápasem.
Sotva byl pomazán, již je přepaden. On nevyhledával pokušení. Byl vyveden Duchem. Doba byla zvolena hned poté, kdy bylo potvrzeno jeho synovství. Jak podivuhodné se nám musí zdát, že mohl být napaden právě teď a kvůli tomu. Ta údobí svatého potěšení bývají velice blízká chvílím pokušení. Náš Pán byl „vyveden na poušť“. To bylo místo veliké opuštěnosti, kde bude úplně sám v zápase.
Být orientován na hodnoty není nic špatného, Bůh nás tak stvořil. Zvířata byla stvořena tak, aby žila na základě instinktů, lidé byli utvořeni, aby žili s hodnotami. Nebyli jsme však stvořeni, abychom si určovali své vlastní hodnoty. Protože jsme byli stvořeni podle Boží podoby (Genesis 1,26), byli jsme stvořeni, abychom žili podle Božího hodnotového žebříčku.
Přestože spousta lidí s trestem smrti nesouhlasí, v případě, že zemře člověk notoricky zlý, jako třeba terorista nebo masový vrah, by většina z nás řekla: „To je dobře, že umřel.“ Byl koneckonců odpovědný za smrt mnoha nevinných lidí. Trest smrti slouží spravedlnosti a ty, které by mohlo napadnout spáchat podobný zločin, navíc varuje, že by za něj byli popraveni.
S velikou bolestí a zármutkem v srdci, s obavami a napětím sleduji již mnoho let směřování protestantských, k reformaci se hlásících církví. Zvláště pak velké části evangelikálního křesťanstva v naší drahé zemi. Obavy hlavně o společenství evangelikální, ty které sami sebe za evangelikální považují, pramení ze samotné definice evangelikalismu.
20. června 2015 proběhla na základě iniciativy arcibiskupa římskokatolické církve Dominika Duky a předsedy Ekumenické rady církví (a předsedy Církve bratrské v jedné osobě) Daniela Fajfra bohoslužba smíření. Bohoslužba proběhla v kostele Panny Marie před Týnem v Praze na Staroměstském náměstí. Co by na to řekl Jan Hus? Něco z jeho smýšlení se můžeme dozvědět z jeho kázání. Není to totiž osoba Jana Husa, která rozděluje, ale je to pravda, kterou Hus kázal, Kristova pravda, která rozděluje.
