Kristus lidských představ nemůže přinést skutečné spasení
-
Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)
A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. (Gn 7,21)
Bůh Bible je stvořitel nebe i země, je svrchovaný Pán a vládce, vševědoucí spravedlivý soudce. Tento Bůh není žádný plyšový medvídek ani nějaká sušenka, se kterou si každý může dělat, co chce. Není to parťák ani kámoš, jak je někdy některými pohany popisován. Je to milující, laskavý a dobrý Otec pro ty, kteří jsou jeho dětmi, ale je to také spalující žár (Žd 12,29) pro všechny, kteří ho neposlouchají. Ale svoje děti Bůh zachraňuje, vychovává, ochraňuje a také zachovává pro věčnost. Pán Ježíš jasně říká, že všichni ti, které mu Otec dal, k němu přijdou, a nikdo z nich nezahyne, ale všechny vzkřísí v poslední den (J 6,37–39).
Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)
Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)
Na zemi jsme cizinci a poutníci. Tento svět není naším domovem. Jdeme pustinou s tváří obrácenou k Siónu – směřujeme do nebeského města!
Naše cesta je neschůdná, ale Spasitel nás podpírá. Procházíme pustinou, ale víra nás povzbuzuje pohledem na slavné odpočinutí v Otcově domě, v sídle požehnání.
Dnes si připomeneme jeden text, který se týká zaslíbení Mesiáše, Iz 11-12. Je to text, který ukazuje na Krista a jeho království a my se podíváme na čtyři věci: 1. na charakteristiku zaslíbeného Mesiáše, 2. na dílo zaslíbeného Mesiáše, 3. na království zaslíbeného Mesiáše, a nakonec na chválu zaslíbeného Mesiáše.
Ve 33. kapitole se po dvaceti letech setkávají dva rodní bratři, dvojčata. Nalezneme zde mnoho podobných věcí – na nich samotných, na tom, co říkají, na tom, co dělají i na okolnostech, v nichž se nacházejí. A přestože se jedná o dvojčata, přestože je zde tolik podobností, tak zde nalezneme i diametrální rozdíly. Střetnutí končí pokojným rozchodem obou bratří – a každý z nich se nakonec ubírá svou cestou.
Mnoho let jsem jako svou hlavní pohybovou aktivitu pěstoval jogging, ale maraton jsem neběžel nikdy. Na tak dlouhý závod jsem nikdy neměl dost silná kolena. Párkrát jsem absolvoval závod na deset kilometrů. Ale jestli jste někdy běželi třeba jen pětikilometrový závod, měli byste se s naším textem dokázat ztotožnit. Pokud byste si při samotném pomyšlení na to, že byste se měli zúčastnit takového závodu, raději dali šlofíka, jenom vás upozorním, že tuhle metaforu křesťanského běhu na dlouhé tratě jsem převzal z textu samotného. Nevymyslel jsem si ji! Jestli jste zápecnický typ, snad jste viděli v televizi závod, který vám pomůže tohle kázání pochopit.
Zde se dostáváme k pozitivní stránce díla Boží milosti v křesťanovi. Negativní stránka znamená odřeknutí se hříchu, pozitivní stránka znamená nahradit ty negativní věci pozitivními, nahradit hřích svatostí. Četli jsme z Koloským tři o svlečení starého člověka – ten text pokračuje:
… a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,10)