Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Máme před sebou poslední kapitolu knihy Genesis. Prošli jsme touto dlouhou knihou a přijali jsme z ní velké duchovní požehnání. Dnes máme před sebou samotný závěr knihy – dva pohřby, dva konce, dvojí pláč Josefa. Od pohřbu Jákoba do pohřbu Josefa uběhlo padesát čtyři let – to je období, které zahrnuje tato kapitola. Jako Jákob viděl syny svých vnuků, tak i Josef se ve svém stáří těšil ze synů svých vnuků (v. 23).
Dnes je svátek Ducha svatého, který byl jako dar dán apoštolům a jiným věrným, kteří s nimi byli; i dnes je tentýž Duch ve zvláštní milosti dáván mnohým, kteří činí pokání ze svých hříchů a odvracejí se od nich, rostou v lásce k Bohu a v pravdě zachovávají Slovo svého Spasitele, Ježíše Krista. A že je v dnešním textu zmínka o Duchu svatém, proto se dnešního dne na tento text v církvi káže, aby se připomínal svátek Ducha svatého, který je pravý Bůh, a aby církev byla hodna přijmout jeho dary. A přijme, když bude zachovávat přikázání, a tak milovat Ježíše Krista, který na začátku tohoto textu říká svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“
Na začátku třetí kapitoly Pavel vybízí Tita, aby znovu připomínal bratrům, jak mají žít, aby dělali čest učení našeho Spasitele Boha. To bylo obsahem podstatné části druhé kapitoly, kde se věnoval jednotlivým skupinám lidí a v jejímž závěru potom ukázal, že to je Boží činná, aktivní milost, která mění životy těch, za které Kristus zaplatil. Ale zatímco druhá kapitola se mnohem více zaměřuje na správné jednání v rodině a v církvi, na začátku třetí kapitoly Pavel obrací pozornost křesťanů k jednání vůči těm, kdo mají vládu a moc, k jednání vůči těm, kdo stojí mimo církev. A připomíná křesťanům, že nemají pomlouvat (dokonce ani politiky nemají pomlouvat), nemají se hádat, ale mají být vlídní a laskaví.
Tak my, milí přátelé v Kristu, máme v Hod svatodušní, kdy si připomínáme to hojné vylití Ducha svatého na apoštoly, text ze Starého zákona? Zajisté. Jako tam to hlavní slovo bylo slovo proroka Jóele ze Starého zákona, tak i my chceme předkládat slovo ze Starého zákona. To není tak, jak si myslíváme, že v Novém zákoně mají Ducha svatého a ve Starém zákoně že nemají Ducha svatého. Zakoušeli to a poznávali. Neboť jen tak se poznávají duchovní věci, že je člověk zakouší.
Takto nás naučil volat k Bohu jednorozený Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus. Těmito slovy nás naučil vyjadřovat všechnu svou víru, veškerou hloubku a šířku naší lásky a veškerou důvěru a naději v budoucnost. A jestliže jsme se doopravdy naučili užívat těchto slov ve smyslu Kristově, smíme-li opravdu Boha takto nazývat, jsme zajisté přešťastní a požehnaní lidé. V těch slovech je obsažena celá věčnost; jsou v nich skryty dějiny naší spásy; jsou s nimi spojeny city nejvroucnější lásky a nejryzejší lidskosti.
Žijeme ve světě, kde nevládne spravedlnost. A nikdy to ani nebylo jinak. Vždyť Boží slovo říká, že svět leží ve zlém (1J 5,19). Když se podíváme do historie, vidíme, že byla období a místa, kde bychom mohli nalézt trochu více spravedlnosti, ale současně byla dlouhá období a místa, kde bylo a je spravedlnosti o mnoho méně, než ji máme my.
