Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (Gn 6,22)
Noe byl oddaný Bohu a byl naprosto věrný. Stavitelé lodí tvrdí, že aby takové plavidlo obstálo, musí být trámy pospojované destičkami – ve dvou trámech, které navazují na sebe, jsou drážky, kam jsou vložené dřevěné destičky spojené s oběma trámy čepy, které jdou skrz trámy i destičky. Kdyby takové destičky měly 25 × 25 cm, byly by jich potřeba na stavbu archy víc než tři miliony. Kdybyste na výrobu jedné destičky potřebovali jednu minutu, strávili byste výrobou pouze těchto destiček šest let čistého času. Bůh přikázal a Noe na základě Božího slova jednal – to je víra, která se opírá o neviditelné a staví na tom, co je zaslíbené. Ve stejné víře se dnes opíráme o Pána Ježíše Krista, který nás předešel do nebeské svatyně.
Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz na to, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Probírali jsme metody a podvody satana a jeho pomocníků, s nimiž se můžeme setkat během soužení a zkoušek. Dnes se pokusíme interpretovat zkoušky a trápení z Božího pohledu.
Není vůbec pochyb o tom, že odpadnutí, dokonce i pokles návštěvnosti církve v této zemi, je přímým následkem vyššího kriticismu. Lidé v ulicích říkají: „Co vlastně ti křesťané vědí? Je to jen jejich názor, trvají na něčem, co skuteční myslitelé a vědci už dávno prohlédli a opustili.“ Takový je pohled lidí tam v ulicích! Už nenaslouchají, ztratili veškerý zájem. Vše se to dalo do pohybu a to ve velkém. Tvrdím, že je to přímý a bezprostřední následek pochybností, kterou sama církev vznesla ohledně své jediné skutečné autority.
Pravé náboženství staví srdce člověka proti hříchu a nakonec nás osvobodí od přebývání hříchu v nás. Od všech svých napodobenin se liší tím, že nemá slitování s hříchem ani nedovoluje věřícímu hřích v nejmenším omlouvat. Apoštol Jan to vyjádřil důrazně, když napsal: „Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha“ (1J 3,9).
Naše mysl je místem, kde se odehrává intenzivní duchovní boj. Abychom mohli žít vítězně, musíme se proměňovat obnovou své mysli (Ř 12,2). Bůh nás ale nezanechal bezmocné nebo bezbranné. Boží slovo popisuje nejjednodušší a zároveň nejdůležitější způsob (neřku-li vůbec jediný způsob), jakým mohou být naše životy proměňovány a naše mysl obnovena:
- Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. (1 Pt 5,7)
Pokoj vám a milost, milí čtenáři. Dostáváte první číslo Reformace v novém roce. Připravili jsme pro vás několik článků k povzbuzení srdce a hlubšímu přemýšlení a připojujeme knihu Vlastimila Kybala, která je věnována českému reformátorovi a kazateli druhé poloviny 14. století Matějovi z Janova. - jk -
Máme před sebou text, který bychom mohli označit jako text vánoční. Teď si možná řeknete, jak může být text ze Starého zákona vánočním textem? Vždyť Vánoce mají být spíše takovou připomínku Kristova narození, což je cele záležitost Nového zákona. Ale jak sami za chvilku uvidíte, tak vysvětlení není nijak komplikované.
