Když se v Římě kanonizovali svatí, mívali tam „Advocatus Diaboli“ neboli ďáblova advokáta, který se proti kanonizované osobě ohrazoval a předkládal všechny možné námitky. Zdá se zvláštní, že mnozí lidé dělají ďáblova advokáta (Advocati Diaboli) sami proti sobě.
Když loni ministerstvo školství (DfE) zveřejnilo verzi pokynů „Keeping Children Safe in Education“ (Bezpečnost dětí ve vzdělávání – KCSIE) pro rok 2024, obsahovaly užitečné informace o tom, jak by měly školy v Anglii reagovat, když se setkají s dítětem, které uvede, že je LGBT. Ale místo toho, aby se tato část stala zákonem, bylo v prohlášení uvedeno, že tyto odstavce zůstávají předmětem přezkumu. Toto prohlášení o přezkoumání bylo nyní zrušeno.
Nechtěl bych vás odrazovat od každodenní četby Božího slova, ale věděl jste, že většina křesťanů v dějinách, dokonce ani ti nejzapálenější z nich, to nedělali?
Teď mě zase překvapujete! Jak ale můžete být zapáleným křesťanem a nebýt vášnivým čtenářem Bible? To jistě není možné.
Zamysleme se nad tím na chvíli. Co si pamatujete z hodin dějepisu ve škole? Kdy byl vynalezen knihtisk?
Irsko dostalo dva měsíce od 7. května na to, aby se přizpůsobilo zákonům Evropské unie o nenávistných projevech, které jsou přísnější a více omezující než stávající irská pravidla, jinak riskuje, že bude čelit žalobě u Soudního dvora EU.
Poslanec Evropského parlamentu Michael McNamara požádal Komisi, aby ustoupila od vnucování svých zákonů o nenávistných projevech Irsku, a označil tuto snahu za „zásadně chybnou“.
Ježíš byl dobrý kazatel – nejdříve jednal a potom kázal. Hříchy odsuzoval, učil ctnosti, uzdravoval nemocné, s láskou přijímal hříšnice a hříšníky, a když činili pokání, rád s nimi měl společenství a odpouštěl jim hříchy, odsuzoval lež, mluvil slovo Boží, proto „se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo“. Tento zástup nedokázala oddělit od Krista ani poušť, neodehnal ho hlad, nezastrašilo je kněžské odsouzení a nakonec je neodradila ani hrozba smrti. A tento text říká, že se „lidé tlačili“ k Ježíšovi, aby slyšeli Boží slovo.
Je to čtvrtý ze žalmů pamětního zápisu a druhý z „Nevyhlazuj!“ Tato jména, pokud neslouží k ničemu jinému, mohou být užitečná pro pomoc paměti. Lidé dávají svým koním, šperkům a jiným cennostem jména, která mají sloužit ani ne tak k jejich popisu, jako spíše k jejich rozlišení a v některých případech k vyjádření toho, jak si majitel svého pokladu váží; podobně orientální básník dával název písni, kterou miloval, a tím pomáhal své paměti a vyjadřoval, jak si této skladby váží.
Milí přátelé, dnes je poslední den, kdy je možné získat knihu Císař a církev za zvýhodněnou cenu, takže pokud byste věděli o někom, kdo by měl o knihu zájem, určitě se s ním o tuto informaci podělte.
Já sám v roli manžela, otce, pastýře sboru i občana této země neustále zkoumám, jaké jsou hranice autority v různých oblastech života. Překročení těchto hranic totiž znamená manipulaci a tyranii, a nezáleží na tom, zda se jedná o manželství, rodinu, církev nebo stát.
I když máš všechno, co by svět nazval záviděníhodným a šťastným, pokud nemáš pokoj v Bohu a s Bohem, všechno ostatní je nehodné toho jména – falešná věc, kterou první závan protivenství rozbije a hodina smrti zcela zničí! Dokonalý pokoj! Co je to? Je to pokoj odpuštění. Je to pokoj vyvěrající z pocitu, že Bůh nás smířil skrze krev věčné smlouvy – sladce spočívající na Ježíšově hrudi a jeho díle – a svěřuje mu své věčné vše.
