Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gn 9,1)
Bůh je láska. Proto Bůh vylévá své požehnání, poskytuje celému svému stvoření své dobrodiní. Požehnání znamená svolávání dobra na druhou osobu. Je to dobro, které se projevuje ve všech ohledech – jak fyzickém, tak duchovním. A to je stejně něco, co člověk sám ze své moci nemůže dát – to může dát jenom Bůh. A protože požehnání dávají často, nebo obvykle ti, kteří jsou Bohem požehnaní, nelze se divit, že Bůh často k takovým požehnáním přiznává. Když Bůh stvořil živé tvory, požehnal jim, když stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim (Gn 1,22.28), když dokončil své dílo a odpočinul sedmého dne, požehnal a posvětil sedmý den (Gn 2,3). Bůh žehná. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval.
Naše zdejší bohatství je naprosto bezcenné, není v něm nic trvalého. Bůh nám však dal zaslíbení o skutečném bohatství v zemi slávy a toto zaslíbení přichází k našim srdcím s tak plnou jistotou, že sami v sobě víme, že tam máme trvalé bohatství. Ano, „máme“ ho už nyní. Říká se: „Je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše,“ ale my máme svého holuba v hrsti i na střeše. Nebe je naše už nyní.
Naříkáš nad tím, že ti někdy chybí moc? Stojíš tváří v tvář lidem sužovaným ďáblem, ale ďábla vyhnat nemůžeš. Cítíš, že bys měl vyznávat Krista v dílně, v obchodě, v železničním vagónu i doma, ale tvé rty odmítají vyslovit poselství srdce. Ano, a co je horší, neustále tě přemáhají tíživé hříchy, které tě táhnou tam, kam bys nechtěl. Mezi námi je žalostný nedostatek moci.
My víme, co je ta nečistota, která nás odděluje ode vší svatosti, od čistého Boha, od čistého nebe: to je náš hřích. A Pán Ježíš přišel, aby nás od tohoto hříchu očistil, umyl, zbavil, vysvobodil a aby jej sňal. A nyní svým učedníkům ohlašuje: Vy jste čistí. To je obsah evangelia.
Nicola Sturgeonová odstoupila z funkce skotské premiérky poté, co se ocitla v bouři kontroverze kvůli plánům své vlády liberalizovat transgenderové zákony. Nejenže britská vláda slíbila, že bude nové zákony vetovat, ale tato otázka způsobila velké rozpory i v samotném Skotsku.
Každý den přináší své vlastní těžkosti. Jak líbezné je vnímat, že Pánovo vedení je neustálé! Pokud si zvolíme vlastní cestu nebo se radíme s tělem a krví, odhazujeme Pánovo vedení; ale pokud se zdržíme svévole, pak bude řídit každý krok naší cesty, každou hodinu dne, každý den roku a každý rok našeho života. Necháme-li se jen vést, budeme vedeni. Svěříme-li svou cestu Pánu, bude řídit naši cestu tak, abychom se neztratili.
Úhlavní nepřítel podrážel nohy neopatrným a klamal srdce prostých; měl však dostat to nejhorší a být pošlapán těmi, které znepokojil. Tohoto vítězství se Božímu lidu nemělo dostat díky jeho vlastní šikovnosti nebo moci, ale sám Bůh měl satana rozdrtit. Ačkoli by se jim dostal pod nohy, rozdrcení mělo být jen a jen od Pána.
