Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gn 9,1)
Bůh je láska. Proto Bůh vylévá své požehnání, poskytuje celému svému stvoření své dobrodiní. Požehnání znamená svolávání dobra na druhou osobu. Je to dobro, které se projevuje ve všech ohledech – jak fyzickém, tak duchovním. A to je stejně něco, co člověk sám ze své moci nemůže dát – to může dát jenom Bůh. A protože požehnání dávají často, nebo obvykle ti, kteří jsou Bohem požehnaní, nelze se divit, že Bůh často k takovým požehnáním přiznává. Když Bůh stvořil živé tvory, požehnal jim, když stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim (Gn 1,22.28), když dokončil své dílo a odpočinul sedmého dne, požehnal a posvětil sedmý den (Gn 2,3). Bůh žehná. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval.
Neexistuje způsob, jak bychom hledající duši mohli říci příliš často a dost srozumitelně, že její jediná naděje na spasení spočívá v Pánu Ježíši Kristu. Ta naděje spočívá zcela, jedině a pouze v něm. K záchraně před vinou i mocí hříchu je Ježíš naprosto dostačující. Jeho jméno je Ježíš, neboť „on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ „Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy.“ Je vyvýšen na nebesa, aby se „v jeho jménu zvěstovalo pokání na odpuštění hříchů.“
Když to Pán zaslíbil, úspěch je jistý. I když jste možná měsíc co měsíc prosili, aniž byste se dočkali odpovědi, není možné, aby byl Pán hluchý, když jeho lid horlivě jedná ve věci, která se týká jeho slávy. Opožděné odpovědi často přimějí srdce k vlastnímu zpytování, a tak vedou k lítosti a duchovní nápravě. Čtenáři, neupadej do hříchu nevěry, ale pokračuj v modlitbě a bdění. Pros drahocennou krev s neutuchající naléhavostí a bude s tebou podle tvého přání.
Duchovní mysl je jako pták zavřený v kleci, zatímco je zatížen tělem hříchu a smrti. Nemůžeme dělat věci, po kterých toužíme, a tak toužíme, dychtíme po svobodě a modlíme se za ni.
Před námi je svoboda, slavná svoboda!
Oči našeho nebeského Otce jsou na nás stále upřeny, aby poznal, co potřebujeme. V tomto okamžiku spočívá jeho zrak na každém z jeho dětí. Když jsme dnešního jitra vstávali, hleděly jeho oči na nás, a když jsme se oblékali, byly na nás jeho oči obráceny. Jak vzácné, jak neobyčejně vzácné!
Byl vyvolen, aby mluvil Božím jménem. Neměl si vymýšlet a složitě vytvářet poselství ani si vybírat posluchače: měl mluvit to, co mu Bůh přikázal, a mluvit tam, kam ho Bůh poslal, a k tomu měl být uschopněn silou, která nebyla jeho vlastní.
Soustředěný útok na Kate Forbesovou ze strany médií, „twitterové komunity“, politických oponentů i její vlastní strany ukazuje, že to nesouvisí s pouhou politikou, ale s temnotou našeho národa, který stále rychleji odmítá vše, co je dobré, svaté a pravdivé. Země Knihy se stala zemí Šelmy a všechny, kdo chtějí stát při Pánu Ježíši Kristu a za ním, čekají těžké dny.
