Jan Karafiát

Když, milí přátelé v Kristu, chápu, co mi ten text povídá, mám velikou radost. Ano, tuhle argumentaci, jakou zde vede Jan, si dám líbit, ale nejdřív to musím pochopit. A to se vám, jak uvidíte, přirozeně nestane. To je pouhá milost, když to pochopíte. Já jsem minulé léto v cizozemsku požádal o úřední zprávu o synodu evangelické církve a viděl jsem, že profesoři bohosloví navrhovali, aby členům církve bylo ponecháno na vůli, jestli chtějí věřit ve zmrtvýchvstání Pána Ježíše anebo nechtějí, a důvod byl: Když věda, tak věda! Aj, tak ti učení lidé myslí, že co pochopí ten přirozený člověk, když je vyškolený, je všecko, a co je nad to, že není?

Otčenášem nás Spasitel učí, ne jen jak se máme modlit, ale učí nás také, za co se máme modlit. Nezáleží tolik na způsobu jako na věci samé, ačkoliv věc musí mít vhodnou formu. Forma se musí přizpůsobovat obsahu. Forma Otčenáše je dokonalá, poněvadž obsah Otčenáše je dokonalý. Jeho obsah má naplňovat všechny naše modlitby. Není tím řečeno, že všechny prosby Otčenáše jsou pro každý okamžik života našeho stejné důležité.

Kdo se zajímá o spor, s nímž nemá nic společného a zaplétá se do něj kvůli tomu, že obě strany zná, nebo jsou to příbuzní nebo že si myslí, že na to má právo, které vyplývá z jeho postavení a v tomto sporu se přikloní k jedné straně a rozhněvá se, rozdmýchává věci do většího plamene a podněcuje jednoho proti druhému.

Sluneční světlo není nikdy vítanější než po dlouhém bdění v noční temnotě. Kristova přítomnost není nikdy příjemnější než po čase pláče kvůli jeho odchodu. Je smutné, že proto, abychom se naučili být vděční, potřebujeme ztratit svá požehnání. Truchleme nad touto pokřiveností naší přirozenosti a snažme se vyjadřovat vděčnost za Boží požehnání, abychom nemuseli naříkat nad jejich ztrátou. Toužíte-li po Kristu jako po stálém hostu, dejte mu všechny klíče od svého srdce. Nedovolte, aby před ním byla uzamčena jediná skříňka. Dejte mu přístup do každé místnosti a klíč od každé komůrky; tak ho přinutíte, aby zůstal.

Jaké slovo je jako Pánovo slovo a jaká moc je jako ta jeho? Pozemští vládci mohou mít silná slova – a žádnou moc. Ale u Boha to tak není. Jeho záměry neznají překážky. Jeho slovo nemůže nikdy selhat. Kdo může odolat jeho moci? U Boha jdou záměr, slovo a moc ruku v ruce.

Pokud se „moderní evangelizace“ zváží na vahách Písma svatého, ukáže se, že je nedostatečná; chybí jí to, co je nezbytné pro skutečné obrácení, chybí jí to, co je nezbytné, má-li se ukázat, že hříšníci potřebují Spasitele, chybí jí to, co povede k proměně života nového stvoření v Kristu Ježíši.