Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gn 9,1)
Bůh je láska. Proto Bůh vylévá své požehnání, poskytuje celému svému stvoření své dobrodiní. Požehnání znamená svolávání dobra na druhou osobu. Je to dobro, které se projevuje ve všech ohledech – jak fyzickém, tak duchovním. A to je stejně něco, co člověk sám ze své moci nemůže dát – to může dát jenom Bůh. A protože požehnání dávají často, nebo obvykle ti, kteří jsou Bohem požehnaní, nelze se divit, že Bůh často k takovým požehnáním přiznává. Když Bůh stvořil živé tvory, požehnal jim, když stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim (Gn 1,22.28), když dokončil své dílo a odpočinul sedmého dne, požehnal a posvětil sedmý den (Gn 2,3). Bůh žehná. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval.
Budeme přetvořeni do podoby jeho vlastního slavného těla. To se stane všem, kteří věří v Ježíše. Jejich duše byly vírou proměněny a jejich těla projdou takovou obnovou, která bude odpovídat jejich obnovenému duchu. Jak brzy k této velkolepé proměně dojde, nedokážeme říci, ale myšlenka na ni by nám měla pomoci snášet dnešní zkoušky a všechny strasti těla.
Milost je poslední a jedinou nadějí hříšníka; není-li spasen milostí, nebude spasen vůbec. Milost stírá všechny rozdíly a pohlíží na nejhorlivějšího vyznavače náboženství stejně jako na nejodpornějšího zločince; na cudnou pannu stejně jako na hnusnou prostitutku.
Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.
Požehnaná vyhlídka! To není sen nadšence, ale prohlášení neomylného Slova. Hospodin bude znám mezi všemi lidmi a jeho milostivou vládu uznají všechna lidská pokolení. Dnes tomu tak zdaleka není. Sklání se někdo před velkým Králem? Kolik je tu vzpoury! Kolik je na zemi pánů a bohů! Dokonce i mezi vyznavači křesťanství je tolik rozdílných představ o Bohu a jeho evangeliu! Jednoho dne bude jeden Král, jeden Hospodin a jedno jméno pro živého Boha.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, který spočíval v opravdové svatosti. Na jeho svědomí nebyla žádná skvrna viny, ani na jeho srdci žádná skvrna zkaženosti.
Celá jeho duše byla v souladu s neposkvrněnými scenériemi ráje, v jehož zákoutích se procházel v nerušeném přátelství s Bohem.
Svatí mají lidem ukazovat cestu svatým vlivem: nemají být chvostem, aby je druzí tahali sem a tam. Nesmíme se podřizovat duchu doby, ale musíme nutit dobu, aby vzdávala hold Kristu. Je-li Pán s námi, nebudeme se dožadovat tolerance pro náboženství, ale budeme se snažit posadit je na trůn společnosti. Cožpak Pán Ježíš neučinil svůj lid kněžími? Bezpochyby mají vyučovat a nesmějí se nechat učit filozofií nevěřících.
