Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Jestliže já vím nebo nevím, jak se to s těmi Božími věcmi má, to na těch Božích věcech nezmění nic. Avšak jestliže já o těch Božích věcech ani nevím, pak já z nich nemám, co z nich člověk může mít. A o to běží, abychom z těch Božích věcí měli, co člověk Boží může mít. A když já z toho mám, co z toho může člověk Boží mít, tak mám v Novém zákoně více než ve Starém zákoně.
Svátky vánoční nám připomínají narození Ježíše Krista. Proto, milý křesťane, chceš-li s užitkem svátky ty světit, musíš v nich o narození Krista Ježíše v evangeliu svatém číst, poslouchat o něm přednášená naučení, prozpěvovat o něm duchovní písně, aby tvá ústa byla naplněna díkůčiněním a ty o Ježíšovu narození rozjímal s velikou radostí duše a horlivostí. Protož uvažuj v mysli své, jak velmi podivuhodné, slavné a radostné je Ježíšovo narození.
Boží slovo říká, že se všemi lidmi máme jednat laskavě a zdvořile, bez jakýchkoliv předsudků a stranictví, které vyplývají z vnějších věcí. Víra nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Bůh nedělá žádné rozdíly mezi lidmi a nepřátelé našeho Pána o něm říkali, že nebere ohled na postavení člověka (Mt 22,16). Bůh nestranní osobám, ani Pán Ježíš Kristus to nikdy nedělal, Boží slovo nás před tím varuje – jak je tedy možné, že to děláme my?
Každý z nás má určitou dispozici, díky níž přistupujeme jinak k lidem, kteří jsou nám z nejrůznějších důvodů sympatičtí a jinak k těm, kteří nám sympatičtí nejsou. Na tomto principu je postaven celý náš svět. Nicméně Boží Slovo nám ukazuje, že tento princip je důsledkem hříchu a postoj křesťanů k ostatním lidem má být založený na úplně jiných věcech. A to je něco, co se musíme učit, protože to není vlastní naší hříšné přirozenosti, která se stále dere na povrch, která nachází svou živnou půdu ve světě a kterou s radostí využívá ďábel.
Ačkoliv ke každému dni přistupujeme stejně, jak roční období postupuje, a my přemýšlíme o Ježíši, myslíme s radostí na slavné narození našeho drahého Vykupitele. Po kom jiném než po něm kdy toužilo takové množství srdcí? Kdy se andělé oddávali půlnočním písním, kdy Bůh zavěsil na oblohu novou hvězdu? K čí kolébce se bohatí a chudí vydali tak ochotně na pouť a přinášeli tak srdečné a nezištné oběti? Ať se země zaraduje; kéž všichni lidé přestanou pracovat a oslavují „to veliké narození“ Ježíše.
Kolikrát že se musel Pán Ježíš narodit, aby se tato veliká radost stala údělem všech lidí po všecky časy – i nás? Ne podruhé se narodil! A proto to, co se událo při jeho narození v Betlémě, má věčnou platnost, ano i slova anděla jsou úplně pravdivá, i když se nyní hlásají ústy lidskými. Anděl řekl: „…radost, která bude pro všechen lid.“ Kdyby to radostné poselství platilo jen onomu pokolení žijícímu v době Pána Ježíše, musel by se opět a opět narodit, a pokaždé by musil nějaký anděl přijít a znovu zvěstovat tu velikou radost z narození Páně. Ale tak to není.
Scott Gilchrist, pastor sboru Southwest Bible Church, káže již více než 20 let na celé biblické knihy jak ve svém sboru, tak v každodenním rozhlasovém vysílání. Scott má veliké zanícení pro Boží slovo. Ve svém výkladu Lukášova evangelia nás provádí touto knihou verš po verši a odhaluje nám její záměr.
Čas: přibližně 20 hod.
