Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gn 9,1)
Bůh je láska. Proto Bůh vylévá své požehnání, poskytuje celému svému stvoření své dobrodiní. Požehnání znamená svolávání dobra na druhou osobu. Je to dobro, které se projevuje ve všech ohledech – jak fyzickém, tak duchovním. A to je stejně něco, co člověk sám ze své moci nemůže dát – to může dát jenom Bůh. A protože požehnání dávají často, nebo obvykle ti, kteří jsou Bohem požehnaní, nelze se divit, že Bůh často k takovým požehnáním přiznává. Když Bůh stvořil živé tvory, požehnal jim, když stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim (Gn 1,22.28), když dokončil své dílo a odpočinul sedmého dne, požehnal a posvětil sedmý den (Gn 2,3). Bůh žehná. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval.
Viděli jsme, že existují dvě hlavní myšlenky týkající se vztahu mezi církví a státem. První, kterou jsme se zabývali v minulé studii, považuje tyto instituce za jeden celek. Druhá, kterou se musíme zabývat nyní, tvrdí, že jsou v podstatě odlišné a rozdílné. Na podporu tohoto názoru se uvádějí čtyři hlavní důvody.
Do nabídky našeho e-shopu jsme nově zařadili výrobky z dílny Lucie Roušalové. V tuto chvíli se jedná jen o několik výrobků, jako jsou magnetické záložky do knihy (nebo do Bible), placky nebo magnety s biblickými verši nebo záložky v podobě měsíčního kalendáře na rok 2025, které mohou dobře posloužit jako drobné dárky přátelům či příbuzným.
Těhotné televizní moderátorce bylo vyhrožováno smrtí poté, co vyjádřila podporu článku kritizujícímu postup Mezinárodního olympijského výboru (MOV) při řešení sporu o ženský box na hrách v Paříži 2024.
Historicky byly přijaty dva odlišné postupy ustanovení starších. Prvním z nich bylo jmenování starších stávajícími vedoucími s malým nebo v některých případech žádným zapojením členů církve. Důvody pro tento postup se odvolávají především na dva texty: Sk 14,23 a Tt 1,5.
Kultura je jen vnější podobou náboženství. A ateistické kultury se většinou vždy mění v etatistické kultury. Stát se v nich stává bohem. Ateistické kultury končí jako etatistická totalitní pekla nebo hédonistické stoky – nebo obojí. Amerika je obojí.
Zákonictví je snaha zasloužit si Boží uznání svými skutky, v tomto případě modlitbami nebo modlitebním životem. Zákonictví často přidává k naší víře pravidla, která nám Bůh nikdy nedal. Existují dva hlavní způsoby, jak můžeme být v modlitbě zákoničtí: přílišné zaměření se na kvalitu a kvantitu našich modliteb.
