Jarn Karafiát

NRozumím tomu tak, že nepotřebujete dělat dlouhé studium, abyste řekli: Vždyť to tak není, že všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. Vy jste optimisté, vy všecko vidíte v nejkrásnějším pořádku, ale takové to není. I my jsme si to tak mysleli. Přirozeně si to každý přináší na svět, že je svět růžový, ale takové to není. Nechtěli jsme po lidech, aby nám jen sloužili, ale chtěli jsme jim posloužit a „krásně“ jsme při tom dopadli! Co pak si to ti lidé nechali líbit, abychom jim krásně posloužili?

Jaroslav Kernal

Bůh se slitoval nad svým lidem a poslal svého Syna, aby zachránil hříšníky, aby dokonal dílo spasení, které bylo připraveno ještě před stvořením světa. A na důkaz završení tohoto díla seslal svého Ducha, v plnosti ho vylil na svůj lid. Z jeho milosti jsme se znovuzrodili a obnoveni Duchem svatým. Ve čtvrtém verši to byla Boží dobrota a Boží láska k lidem, která vedla Boha k tomu, aby nás zachránil, v pátém verši to bylo Boží slitování a v sedmém verši je to milost. Bůh je bohatý v milosrdenství.

Alois Adlof

Slovy „který jsi v nebesích“ naučil nás Spasitel pohlížet též k Bohu bohatému a mocnému, moudrému a silnému. On může všechno; stvořil nebe i zemi, stvořil všechno nebeské vojsko a andělské zástupy, stvořil i mne, své dítko, a svou mocnou pravicí mne vytrhl ze zahynutí – může naplnit každou mou prosbu, poněvadž jeho vůle je všemohoucí. Jaká útěcha v tomto pro mne spočívá! Otec můj je mocný, zachrání mne, učiní, co dobrého vidí. Jako se dítko cítí v bezpečí v náručí otcově, protože důvěřuje otcově síle i jeho věhlasu, i já se cítím bezpečně v ruce Boží. Anděl řekl panně Marii: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).

Jaroslav Kernal

Náš Pán kraluje. Byla mu dána moc na nebi i na zemi. Je svrchovaný vládce a všechno, co se děje, děje se podle jeho plánu a k jeho slávě. Pavel připomínal křesťanům v nově založených církvích, že „musíme projít mnohým soužením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). To neplatilo jenom pro tyto první křesťany, ale platí to pro všechny křesťany všech věků. Jsou výjimečné chvíle a místa, kdy Bůh ze své milosti dopřeje svému lidu pokoj v tomto světě, který leží ve zlém, ale jsou to jenom výjimky. Takovou výjimku jsme zakoušeli v posledních desetiletích. Všechno ale nasvědčuje tomu, že tato „odpočinutí“ je u konce. Jak obstojíme v těch přicházejících vírech těžkostí? Osvědčí se naše víra?

Přemýšlej o Kristu!

Náš Pán by chtěl, aby všechen jeho lid oplýval vznešenými a šťastnými myšlenkami, které se  týkají jeho požehnané osoby. Naší pomůckou k těmto ušlechtilým myšlenkám o Kristu je pochopení toho, jak je Kristus uznáván vysoko v nebesích. Přemýšlej o tom, nakolik si Bůh váží Jednorozeného, který je pro nás jeho nevýslovným darem. Zamysli se nad tím, co si o něm myslí andělé, kteří považují za svou nejvyšší čest zahalovat své tváře u jeho nohou. Pomysli na mocnou lásku, která ho odvedla od trůnu, aby zemřel na kříži!

Alois Adlof

A když to Pán předložil svým učedníkům, pravil: Ne vy jste mne vyvolili. K tomu, který je blaho vaše, jste nepřilnuli. Jako bychom tady slyšeli tichou výčitku: Vy jste mne nevyhledali. Nebylo by to mnohem pochopitelnější, abyste mne vyvolili? Neboť je to přece přirozené, aby potřebný vyhledal a prosil toho, který má moc a možnost, aby pomohl, aby chudý vyhledal bohatého. Bylo by to přirozené, aby se všechen Izrael přihrnul k Mesiáši, v němž přebývala a zjevila se plnost Boží.

Jan Karafiát

Když Pán Bůh za těch starých časů zasliboval toho Mesiáše a lidé tomu věřili, už z toho něco měli. Věřili a byli ospravedlněni tím, který se měl teprve narodit, trpět, umřít a vstát z mrtvých, aby je ospravedlnil. A to naše zaslíbení: „‚A budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami‘, praví Hospodin zástupů“ (2K 6,18) – to také platí už nyní. On, ten svatý Bůh, je můj otec a já jsem jeho dítě, vždyť on to tu sám povídá a proto je to svatosvaté.

Jan Hus

Svatokupectví je usilovná snaha kupovat nebo prodávat něco duchovního (tedy duchovní věci), nebo něco spojeného s věcmi duchovními. Ale krátce a lépe je to řečeno takto: „Svatokupectví je zvrácené snaha proměnit věc duchovní v časnou.“

Charles Spurgeon

Ó, jak krásné je to slovo! Hospodin Bůh uprostřed svého lidu v celé majestátnosti své moci! Už jen tato přítomnost stačí k tomu, aby nám vdechla pokoj a naději. V našem Bohu jsou uloženy poklady nezměrné moci a on sám přebývá ve své církvi; ať tedy jeho lid jásá radostí.

John MacArthur

Kristus prohlásil: „Mé království není z tohoto světa … mé království není odtud“ (J 18,36). Nijak se nestavěl do role císařova soupeře, ale říkal, že církev patří do jiné, vyšší sféry než jakákoli pozemská vláda, a proto nepředstavuje pro císařovu oprávněnou autoritu žádnou hrozbu. Účelem církve není svrhnout pozemskou vládu nebo uzurpovat její moc. Ježíš to ještě zdůraznil, když řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu“ (Mt 22,21).

Jan Hus

Kněží přikazují věřit v pannu Marii, ve svaté a v papeže, ale nechápou, že něco jiného je věřit v nějakou věc, něco jiného věřit něčemu o té věci a něco jiného věřit té věci. Například něco jiného je věřit v Boha, a něco jiného věřit o Bohu a zase jiné věřit Bohu. Věřit v Boha znamená mít víru, která ze všeho nejvíce miluje Boha. Ale věřit něčemu o Bohu, znamená považovat za pravdivé Písmo, které o Bohu mluví. Věřit Bohu znamená považovat za pravdivé všechno, co Bůh říká. Z toho vyplývá, že ten, kdo Boha nemiluje ze všeho nejvíc, i kdyby věřil, že je Písmo pravdivé, v Boha nevěří. Takto věří ďábel, který ví, že Písmo svaté je pravdivé, a spolu s ním každý, kdo setrvává ve smrtelném hříchu.

Matthew Hale

Skutečné štěstí nenajdeme v tomto životě. Je to květina, která roste pouze v zahradě věčnosti, a v plném rozpuku ji lze očekávat až v onom budoucím životě.