30. ledna

A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16–17)

Bůh ukazuje Adamovi, nejenom co má dělat, ale vede ho také k zodpovědnosti za to, co nemá dělat – nemá jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Bůh člověku přikázal jednu jedinou jednoduchou věc – aby nejedl z jednoho stromu v zahradě. Ze všech stromů člověk může jíst, včetně stromu života (!), ale z jednoho jediného jíst nemá. To je zodpovědnost, která byla daná člověku. Jednoduchý úkol. Prostá věc. Malá zodpovědnost. Jak to pak s mnohem větší zodpovědností, která byla svěřena každému člověku? Zodpovědnost za život, za duši, zodpovědnost za něj samotného. A není to zodpovědnost, která by byla svěřená vládě, ani nebyla svěřená lékařům nebo rodinným příslušníkům, ale je to zodpovědnost, kterou Bůh dal jednomu každému člověku, aby takto člověk oslavil Boha.