… aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty (Kaz 3,18)

• Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. (Kaz 3,18)

Je dobré si připomínat náš původ; uvědomit si, že z téhož materiálu byli stvořeni jak lidé, tak zvířata. Ten, kdo stvořil jedny, stvořil i druhé; z téže hroudy je stvořil. „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš“ (Gn 3,19).

Čtenáři, řekni teď prachu: „Jsi můj otec“ a červu: „Jsi moje matka a moje sestra!“ (Jb 17,14). Vezmi střep z hnojiště a pozdrav v něm svůj příbuzný prach. Jsi-li bratrem červa, pak jsi „blízkým příbuzným“ hliněné nádoby hrnčíře. Kdo tě odlišil od jiných forem prachu a hlíny? Ne ty sám, ale Bůh! Boží obraz byl na počátku v člověku – jeho podoba byla v duši a propůjčovala vnějšímu člověku božskou podobu. Morální život, který byl takto dán, osvětloval lidstvo božskými vlastnostmi. Lidská přirozenost byla naplněna slávou, která nebyla její vlastní. Byla zapůjčena – aby mohla být podle libosti odvolána – nebyla dána natrvalo. A když přišel hřích, Boží obraz zmizel – a člověk se stal padlým stvořením.

Čtenáři, porovnej se s ostatními živými tvory. Řekni, komu se daří lépe – tobě, nebo jim? Oni jsou prach, stejně jako ty. Oni jsou smrtelní – nejsi ty stejný? Zvířata nemají nic božského – jaká je tvá přirozenost? Nic božského – nic jiného než to, co je padlé a zkažené. Jsi jako padlí andělé – to je vše.

Budete ve smrti „převyšovat“ zvířata? Oni zemřou a tím jejich život skončí. Pokud je nečeká blaženost v budoucím světě, alespoň nebudou zakoušet utrpení. Pokud duch zvířete „sestoupí k zemi“ (verš 21), nesestoupí tvůj do pekla? Opravdu vystoupá „vzhůru“? Je mnohem lepší být zvířetem a takto zahynout, než žít ve věčném utrpení.

A ty, má duše, ve své nové přirozenosti, co máš? Nic jiného než to, co jsi „obdržela“ (1K 4,7). Nebylo to tvoje – Bůh ti to dal. Kdyby nebylo jeho milosti, byla bys brutálnější než zvířata! Taková byla tvá přirozenost; taková je tvá přirozenost dodnes. Jen Bůh tě činí odlišným. Slepější než Bartimaios – mrtvější než Lazar – kde máš světlo a život? Jen v Ježíši! Jen v Utěšiteli! Uvidíš tedy svou nicotu. Neboj se ji přijmout. Tvůj je hřích – spravedlnost je Boží. Tvoje je zkaženost – jeho je sláva. Milost ti nedává nic tvého vlastního. Obléká tě, korunuje tě, naplňuje tě Ježíšem. Buď tedy spokojená. V sebeúctě buď ničím; ale vším buď v Ježíši.