Charles Spurgeon

Zahrada znamená oddělení. Není to volně přístupná zeleň, není to ani poušť; je obehnaná zdí nebo ohrazená plotem. Kéž bychom viděli, jak se zeď oddělení mezi církví a světem rozšiřuje a upevňuje. Je smutné slyšet křesťany, jak říkají: „No, na tomto není nic špatného, na tamtom není nic špatného,“ a tak se stále více přibližují světu. V té duši, která dokáže vznést už jen otázku, kam až může zajít v přizpůsobování se světu, je milost na samém dně.

James Smith

Má duše, rozjímej chvíli o tom, čím je pro tebe Ježíš a co pro tebe udělal. Ohlédni se zpět a podívej se na okolnosti, v nichž tě našel, a na vysvobození, které pro tebe vydobyl.

Soubor kázání z listu Efezským, jedné z nejkrásnějších biblických knih. Jeden autor o ní napsal, že tento list je „korunou a vrcholem Pavlovy teologie.“ Tato kniha patřila mezi nejoblíbenější knihy jak církevních otců, tak také reformátorů, puritánů a dalších velkých Božích mužů.

V tomto výkladu chybí tři nahrávky, kdy se nepodařilo nahrávku udělat a výklad končí těsně před koncem páté kapitoly. Možná jednoho dne, bude-li Bůh chtít, tento výklad dovedu až do konce kapitoly šesté. 

F. B. Meyer

Když je akt zasvěcení jednou opravdově vykonán, není třeba jej opakovat. Můžeme jej s vděčností přezkoumat. Můžeme k němu přidat některé nové doplňky. Můžeme zjišťovat, co všechno dalšího tento krok zahrnoval, o čem se nám ani nesnilo. Možná také ve svém srdci objevíme další oblasti, které se vyžadují, aby byly také zasvěceny. Nemůžeme však tento akt zrušit ani jej nemusíme nikdy opakovat; a pokud od něj odpadneme, ihned se obraťme na našeho milosrdného Velekněze, vyznejme svůj hřích a požádejme o odpuštění a nápravu.

Charles Spurgeon

Toto je slib slibů. Je základem našeho duchovního života. Spasení přichází skrze pohled na toho, který je "spravedlivý Bůh a Spasitel". Jak je to jednoduché nasměrování! "Pohleďte na mě." Jak rozumný je to požadavek! Stvoření by jistě mělo hledět na Stvořitele. Dost dlouho jsme hledali jinde; je načase, abychom hleděli pouze na toho, který nás povzbuzuje k očekávání a slibuje, že nám dá svou spásu.

Jan Karafiát

Nenaučíš se jí, neporozumíš jí, neobsáhneš a nevystihneš ji, ale poznáš ji. Jako sladkost medu, jako vůni nejlíbeznějších květin, jako nejchutnější pokrm, když jsi hodně hladový a jako čerstvou vodu, když jsi žíznivý, tak jistě ji okusíš a poznáš. Ty se snad ptáš: A která je to tedy ta pravda, o kterou tu jde? Povím ti ji, ale spolu ti pravím, že na tak dlouho, pokud ji neokusíš a nepoznáš, i ona ti bude jen učením a řečí.