Ačkoli se termín „zákonictví“ na stránkách Písma svatého nevyskytuje, je to termín, který se více či méně často objevuje v ústech a v textech Božích služebníků, a my věříme, že správně, pokud je mu dán správný význam a legitimní použití. To se však zdaleka ne vždy děje, protože tomuto slovu je často přisuzován význam, který nemá, a je velmi chybně a nespravedlivě připisováno osobám a věcem.
Před námi jsou dvě slovesa, která popisují první a zásadní charakteristiku mužů, kteří by mohli být těmi, kdo povedou církev. Znovu tady vidíme velké vymezení. Ta slova jsou v ekumenickém překladu „kdo chce … touží…“ Jsou to slova, která se zaměřují na vnitřní povolání člověka, který by teoreticky mohl být vedoucím v církvi.
Olej pomazání svátého představuje dokonalost a vůni Pána našeho Ježíše Krista a také mluví o Duchu svatém. Když je někdo plný Ducha svatého, je také pln Ježíše Krista. On byl počat z Ducha svatého, žil celý svůj život v Duchu svatém, a když vstoupil na nebesa, vylil na svou církev, své tělo, dar Ducha svatého. Duchem naplněný věřící vydává ze sebe milosti Ježíše Krista. Viz devatero ovoce Ducha svatého v Ga 5,22–23.
James A. Stewart se narodil ve skotském Glasgow v roce 1910 rodičům, kteří se sem přestěhovali z Irska. V mladém věku uvěřil v Pána Ježíše Krista a od čtrnácti let začal kázat na ulicích. Záhy se stal známým po celých britských ostrovech jako „Boy Preacher“ (Kluk Kazatel). Stal se evangelistou londýnské misijní organizace Open-Air Mission (Misie pod širým nebem), která ve Spojeném království působí dodnes. Kázal hlavně podél skotských hranic a na řadě míst v Anglii a na mnoha z nich byl zažehnut oheň skutečného probuzení.
Apoštol mluví o pokladu, který zůstává. Je to poklad, který ho naplňuje radostí ve všech trampotách a obohacuje ho v jakékoli chudobě. Cítíme, jak se apoštolovo oko zajiskřilo a jaký úsměv se mu rozlil po tváři, když jeho pero napsalo: Máme poklad. Kdo z boháčů a králů, kdo z velikých tohoto světa se s ním může srovnávat?
Slyš, dcero, dívej se a naslouchej. Řekl jsem ti nejprve, abys poznala sama sebe, abys věděla, podle jakého obrazu jsi stvořena. Nebuď jako ti, kteří znají mnohé věci, ale neznají sami sebe; hledí na druhé lidi, ale na sebe nepamatují. Začni u sebe. Abys snad v nevědomosti o sobě zbytečně nechtěla znát jiné věci.
Téma probuzení je takovým podtónem tohoto čísla Soli Deo Gloria. Ať už budeme mluvit o článku Jana Husa Poznání sebe sama, nebo o krátkém kázání Aloise Adlofa Poklad v hliněných nádobách či Jamesi Stewartovi, jehož Bůh v minulosti použil k probuzení mnoha duší v této zemi – všude vidíme totéž: touhu po Bohu, vášeň a zápal pro Boží věc, pro evangelium.
Před několika lety stál v Dublinu na rohu ulice zametač s koštětem a s největší pravděpodobností jeho nejvyšší myšlenkou bylo udržovat křižovatku čistou a hledat mince. Jednoho dne mu právník položil ruku na rameno a řekl mu: „Můj dobrý příteli, víte, že jste dědicem jmění v hodnotě deseti tisíc liber ročně?“ „Myslíte to vážně?“ zeptal se. „Ano,“ odpověděl. „Právě jsem dostal tuto informaci a jsem si jistý, že jste to vy.“ Odešel a zapomněl tam své koště. Jste překvapeni?
Jak tajemná věc je život! Pohyb, city, dýchání, myšlení! V čem spočívá princip bytí? Kdo jej může definovat? Kdo jej může pochopit? Kdo jej může analyzovat? Schopnosti, vkus, vnímání mysli – co to je? Umění malovat díla přírody – zachytit tvar, barvy, jemnost krajiny a přenést je na plátno; schopnost čerpat z duše kombinaci sladkých zvuků a tak vytvářet melodii; schopnost zkoumat a věnovat se vědě – čtenáři, co to je? Řekni, v jakém koutě mysli to roste. V jaké komoře mozku to sídlí?
Šéfredaktor ET: Skandál kolem gangů, které zneužívají děti, je opět v titulcích novin. Někteří přeživší z vyšetřování odstoupili s tím, že je zlehčováno. Premiér reagoval slibem, že vyšetřování se bude zabývat islámskými motivy pachatelů. Jeremy Fowler se vrátil z práce v severním Iráku a je šokován tím, co se děje ve Velké Británii. Zde je jeho názor na křesťanskou reakci...
Každý křesťan je proto povinen nezkoumat, kdo učí, ale co učí, a srovnávat to s Písmem. Vidí-li, že to, co se říká, je v souladu s Písmem, má toho využít pro své osvícení. A to ne proto, že to řekl nějaký člověk, ale proto, že mluví z Boha. Pokud zjistí nesoulad, má se tomu vyhnout, avšak bez zlosti a hněvu, protože mluví jen člověk, jehož myšlení nejsme povinni podléhat. Naopak jsme povinni snášet jeho slabosti.
