S čistým svědomím
Z cyklu procházky s panem O., únor 2023.
Pane O., opravdu s vámi musím mluvit o svém svědomí.
No, to je docela rozsáhlé téma. Co o tom zatím víte? A co je příčinou toho pocitu naléhavosti?
Vím, že je ve mně něco, co mi říká, co je správné a co špatné, a co mě pobízí k tomu, abych konal správně. Vím, že když to neuposlechnu, cítím vinu, a když to uposlechnu, pocítím úlevu. Získám to, čemu říkáme „čisté svědomí“.
To všechno zní rozumně. Tak v čem je tedy ten problém?
Z Bible vím, že mé svědomí nemůže být dokonalým soudcem. Hřích ho ovlivnil, stejně jako ovlivnil každou jinou část lidské přirozenosti. Vzhledem k tomu, že je zjevně nedokonalé, jak mám poznat, kdy mu mám naslouchat a kdy ne?
Budu upřímný. Svému svědomí nesmíte nikdy odporovat. V žádném případě. Ani jednou. Martin Luther ve své slavné obhajobě na wormském sněmu správně řekl: „Jednat proti svému svědomí pro nás není ani bezpečné, ani možné.“ Věděl například, že apoštol Pavel řekl Timoteovi, že pokud si neuchováme dobré svědomí, riskujeme, že se zcela odvrátíme od křesťanské víry. Je to proto, že neustále potlačované svědomí umírá a s ním umírá i veškerá naděje na zbožnost.
To jsou silná slova, pane O. Ale pořád tomu nerozumím. Mé svědomí není Božím slovem. Není neomylné. Jak tedy může být tak strašně špatné, když ho občas neposlechnu?
Je pravda, že naše svědomí není Božím slovem. Je však Božím darem a ve svém Slově od nás Bůh vyžaduje, abychom je formovali a učili, aby to, co říká, bylo zcela v souladu s tímto Slovem. Proto Luther ve stejném projevu říká, že jeho svědomí je „zajato Božím slovem“.
Myslím, že to začínám chápat. Moje svědomí potřebuje naprogramovat. Pokud nebude správně naprogramováno, bude selhávat a svádět mě na scestí.
Ano, přesně tak. Proto se v Novém zákoně setkáváme s křesťany, kteří jsou „slabí“. Jejich svědomí jim zakazuje dělat nejrůznější věci, které jsou naprosto zdravé a zbožné – věci, které si mohou zcela svobodně užívat. Nechápou své spolukřesťany, kteří tyto svobody využívají. Vědí, že kdyby oni sami tyto věci dělali, porušili by své svědomí, a tedy by hřešili.
Takže pokud mi svědomí pracuje na plné obrátky, jsem „slabý“?
To je slovo, které používá Bible. Mluví také o těch, kteří jsou „silní“. Jsou to věřící, jejichž svědomí je lépe naprogramováno, a proto více v souladu s Božím slovem. Při studiu Bible tito křesťané vidí, že Boží cestou je dát nám minimum zákonů a maximum svobody. Máme svobodu dělat cokoli, pokud to děláme v modlitbě, snažíme se potěšit Pána a nejdeme proti jeho zjevené vůli.
A samozřejmě je to právě Boží slovo, které nám odhaluje, co Pánovi dělá radost. Ale podaří se někomu někdy trefit se přesně?
Ne, a to je něco, co si musíme vždycky pamatovat. Je možné mít čisté svědomí a zároveň dělat něco špatného. Proto musíme po celý život pokorně podřizovat svou mysl Písmu.
A neříká snad Bible něco o omezení mé svobody z lásky k druhým? Například, pokud by můj křesťanský přítel porušil své svědomí pitím jakéhokoli alkoholu, neměl bych se já vyhýbat pivu a vínu?
Děkuji, že jsi mi to připomněl. Nový zákon se o tom zmiňuje často, i když tam šlo o konzumaci masa, které bylo předtím obětováno modlám. Ukazuje mi to, že nemusím omezovat svou svobodu jen proto, že svědomí někoho jiného omezuje jeho svobodu. Jediným, komu musím vyhovět, je Kristus. Kristu však nedělá radost, když můj příklad ve skutečnosti vede k tomu, že bratr nebo sestra jedná proti svému svědomí a ničí se. Nic, co dělám, by nikdy nemělo svést z cesty někoho, za koho Kristus zemřel.
Přidat komentář