Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Těhotné televizní moderátorce bylo vyhrožováno smrtí poté, co vyjádřila podporu článku kritizujícímu postup Mezinárodního olympijského výboru (MOV) při řešení sporu o ženský box na hrách v Paříži 2024.
Historicky byly přijaty dva odlišné postupy ustanovení starších. Prvním z nich bylo jmenování starších stávajícími vedoucími s malým nebo v některých případech žádným zapojením členů církve. Důvody pro tento postup se odvolávají především na dva texty: Sk 14,23 a Tt 1,5.
Kultura je jen vnější podobou náboženství. A ateistické kultury se většinou vždy mění v etatistické kultury. Stát se v nich stává bohem. Ateistické kultury končí jako etatistická totalitní pekla nebo hédonistické stoky – nebo obojí. Amerika je obojí.
Zákonictví je snaha zasloužit si Boží uznání svými skutky, v tomto případě modlitbami nebo modlitebním životem. Zákonictví často přidává k naší víře pravidla, která nám Bůh nikdy nedal. Existují dva hlavní způsoby, jak můžeme být v modlitbě zákoničtí: přílišné zaměření se na kvalitu a kvantitu našich modliteb.
Pokud si ceníte toho, že ve vašem sboru nebo v celém sboru je pěstována určitá kultura vzájemné úcty, doufám, že vám tyto myšlenky pomohou. Abychom toho dosáhli, musíme začít v Písmu. Kultura každé církve a kultura zaměstnanců, která chce projevovat vzájemnou úctu jedněch k druhým bez biblického základu, jímž by se řídila, je odsouzena ke zklamání.
Náš text mluví o zbožnosti mužů a žen, mluví o tom, že máme přistupovat k modlitbám s určitým postojem srdce a máme se vyvarovat některých věcí v našich životech. Jak u mužů, tak u žen jsou zmíněné jak pozitivní věci, tak negativní věci. Podívejme se tedy zvlášť na zbožnost mužů a na zbožnost žen, jak je představená v našem textu a mějme stále na paměti, že se na prvním místě týká modlitebního života.
