Problém čtení mi leží poslední dobou na srdci. Osobně čtení miluji, ale často dostávám emaily od lidí, kteří se čtením bojují, natož s potěšení ze čtení. Proto mě napadlo, že by možná bylo užitečné sestavit seznam tipů, které by vám pomohly číst více a lépe. Doufám, že vám bude k užitku.
Rozbor studie „Náš dluh Izraeli“ od Dereka Prince. Hlavním tématem studie „Náš dluh Izraeli“ od Dereka Prince je dluh křesťanů vůči Židům a Izraeli.
Možná jste již na webu ICEJ četli tento modlitební dopis. Domnívám se, že je v některých tvrzeních v rozporu s poselstvím Nového zákona. Pokusím se dále uvést v čem je toto poselství chybné či zavádějící.
Písmo nemlčí ohledně narození Pána Ježíše Krista. Mluví o něm jak Starý zákon, tak i Nový. Proto i my můžeme využít této situace, této staletí trvající tradice a můžeme dnes společně mluvit o narození Krista. Určitě se vám vybaví nějaké obrázky v mysli, když si vzpomenete na narození Krista, ale to není to, čemu bych se chtěl dneska věnovat. Chci, abychom se spolu podívali do Matoušova evangelia a přímo z Písma si ukázali, jaký je pravý smysl Kristova narození.
Když slyším zákonické kázání, ve kterém je od zákona očekáváno to, co dokáže jen milost Pána Ježíše Krista, začnu mít okamžitě starost o kazatele. Přemýšlím, jak vidí sám sebe, protože pokud máte nějaké povědomí o své vlastní slabosti a hříchu, najdete v takovém kázání pro sebe a své posluchače pramálo naděje a útěchy.
Členové místní skupinky služebníků, k níž jsem patřil, mě požádali, abych už nechodil. Řekli, že od té doby, co se zúčastňuji, stala se ze schůzek nepříjemná setkání. Šlo mi o problémy, které oni považovali za nedůležité. Koho zajímá, jestli se v Bibli opravdu nevyskytují žádné chyby? A proč by něco takového jako evoluce versus stvoření mělo vyvolávat debaty? Rozhodně to tak nebylo, dokud nepřišel Ganz. A ten názor, že do staršovstva by měli patřit jen muži… (Myslím, že to byla poslední kapka!)
Věřící, kteří procházejí zkouškami, se mohu stát snadnou kořistí nejrůznějších podvodníků a šarlatánů. Nezapomínejme, že to jsou služebníci Satana a Satan je mistrem přetvářky a klamu. Podvodníci a zlo vládnou temným zákoutím tohoto světa, ať se jedná o finanční sféry nebo falešné duchovní kejklíře. Pokud jim dáte šanci, nevzdají se tak snadno.
Evangelikální Popelka byla zamyšlením nad stále častější degradací významu kázání, jak jsme toho svědky v rámci křesťanských akcí. Na takových akcích je kazatel, pokud je vůbec pozván, ve stínu „vedoucího chval“ a vše se točí kolem hudební produkce, ne kázání. Je to tragický a nebezpečný odvrat od biblického křesťanství. Toto degradující hnutí se ukazuje v rostoucím počtu sborů. Tam, kde dřív k podpoře zpěvu stačilo piano nebo varhany, je nyní potřeba celý orchestr nebo speciální tým určený ke zpívání chval. Utrácí se mnoho peněz za vybavení. Vpředu je třeba udělat místo, a tak se někdy musí kazatelský pultík přesunout stranou. Jen stěží si nepovšimneme souvisejících změn v symbolice architektury.
Vánoce jako takové nejsou žádným křesťanským svátkem v pravém slova smyslu. Pro křesťany je závazné to, co učí Bible a nikde v Bibli nenajdeme žádnou výzvu k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista. Jediné, co v Písmu vidíme, je církev, která se schází v den, kdy byl vzkříšen Pán, tedy v neděli (a někdy dokonce každý den) a společně uctívá vzkříšeného Krista. Uctívá ho zpěvem, uctívá ho studiem Písma, uctívá ho při Památce Páně, uctívá ho modlitbami. Ale nevidíme, že by novozákonní církev nějak slavila Vánoce nebo jakýkoliv jiný svátek (dokonce ani Velikonoce, což biblický svátek je).
Nebojte se! Lukáš ve svém evangeliu zaznamenal tato slova, která slyšeli pastýři od andělů, kteří se jim zjevili hned po Kristově narození v Betlémě.
Dostáváte první vánoční číslo našeho elektronického časopisu. Připravili jsme pro vás celou řadu výborných článků, které vám jistě zpříjemní komercí a shonem nabitý prosincový čas.
Zde vidíme vychytralou strategii, jak prosadit svojí vlastní vůli, namísto toho, se podřídit Boží autoritě. Kórach říká: „Vždyť celá pospolitost, všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich.“ Na první pohled to zní velmi dobře. Ale otázkou je proč to řekl? On tím vlastně řekl něco jako: „My nemusíme poslouchat Mojžíše, my nepotřebujeme žádnou další autoritu nad námi! My jsme si všichni před Bohem rovni. My nepotřebujeme někoho, aby nám říkal, jak jednat. My to víme sami!“ Jenže tím ve skrytu duše chtěl jen prosadit svojí vlastní vůli namísto toho se podřídit Boží vůli, kterou reprezentoval Mojžíš. Velmi aktuální v dnešní době!
V evangelikálních kruzích se něco děje. Došlo k malému posunu, bezejmennému hnutí bez vůdce, které se však šíří jako mlžný opar od moře – rychle, tiše a tísnivě. Je těžké si na něj sáhnout, ale projevuje se mnohými způsoby – křiklavý leták s pozváním na konferenci vedoucích chval, e-mail oznamující turné slavných křesťanských muzikantů, upoutávka na akci pro mladé, která vypadá spíše jako popový koncert než křesťanské setkání, rozhovor s křesťanem překypujícím nadšením z nadcházející konference a těch, kdo povedou chvály, ale ani zmínka o tom, kdo bude kázat.
