Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost a začali jsme téma Pokušení: jeho zdroj, vliv a příčiny. Dnes se podíváme na to, jak s pokušením bojovat.
Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: „Čiňte pokání,“ (Mt 4,17) chtěl, aby celý život věřícího byl pokáním.
Těmto slovům nelze rozumět tak, že znamenala pokání svátostné, tj. vyznání (zpověď) a odpuštění udílených kněžími.
Avšak neznamenají pouze vnitřní pokání, neboť není žádné vnitřní pokání bez různého vnějšího umrtvení těla.
A tak trest za hřích trvá tak dlouho, jak dlouho trvá nenávist k sobě (to je skutečné vnitřní pokání), a pokračuje až do našeho vstupu do nebeského království.
31. října 1517 přibil augustiniánský mnich a profesor výkladu Písma na univerzitě Martin Luther na vrata farního kostela ve Vitemberku svých pověstných 95 tezí, které dle tradice zahájily reformaci v Evropě. Luther reagoval především na prodej odpustků, ale ve svých tezích jde mnohem dále. Především se zabývá otázkou skutečného pokání a odpuštění hříchů. Vysvětluje, že odpustit hříchy může jenom Bůh a pokání mohou činit pouze živí a nikoliv mrtví. Vysvětluje v nich, že pokání musí být vnitřním postojem člověka, který se bude projevovat na jedné straně lítostí a na straně druhé proměněným životem, který nese ovoce dobrých skutků.
Poslední říjnový den si mnozí křesťané připomínají den reformace. Je to u příležitosti výročí přibití 95 tezí na dveře Vitemberského farního kostela Martinem Lutherem.
Proto se v tomto čísle Reformace trošku věnujeme těmto událostem, reformaci církve jako takové a tím, jak můžeme reformovat současnou církev. Je to vůbec možné? Boží slovo nás povzbuzuje:
Mnozí křesťané si kladou otázku, zda je správné, aby chodili k volbám či nikoliv. Vždyť Boží slovo nás učí, že křesťan se má podřizovat zákonům země, v níž žije, pokud tyto zákony nejsou v protikladu k Božímu slovu. Proč to tedy nějak komplikovat volbami? Není vlastně nedůvěra vůči Bohu?
Velmi dobrou pomůcku pro rozpoznání přítomnosti Ducha svatého v srdcích kazatelů nabízel současník a oblíbenec Karla IV., německý kazatel, augustiniánský mnich (ze stejného řádu pocházel také Martin Luther) Konrád Waldhauser.
Ve svém kázání "Maličko, a neuzříte mne ..." říká, že znamením Ducha svatého v srdci kazatelů je, když svobodně z kazatelny napomínají hříchy věřících, zatímco znamením nepřítomnosti Ducha je, když se napomínat bojí.
Mnoho evangelikálů v dnešní době ví již jen velmi málo o tom, co znamená pravé evangelium. Výsledkem této situace je to, že mnozí noví evangelikálové již přijímají římskokatolické způsoby myšlení. 30. května 2004 se v deníku New York Times objevila zpráva pod titulkem „Evangelíci a katolíci společně“ (EKS), představující nové hnutí, které mělo změnit tvář křesťanství. Timothy George, bývalý představitel reformované teologie z Hnutí zakladatelů Jižních baptistů (the Southern Baptist Founders Movement) plně podpořil EKS.
V této sérii se zabýváme otázkami, které se zjednodušeně řečeno týkají jistoty spasení. V minulé části jsme se více zabývali několika texty z Janova evangelia, které ukazují, že Bůh je původcem spasení i jeho vykonavatelem, že spasení pochází jenom od Něj a závisí jenom na Něm.
Dnes se společně podíváme na text, kvůli kterému jsem tuto sérii zpracoval.
Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Dnešní téma bude křesťanská vytrvalost ve zkouškách.
Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech. Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. (Jk 1,9-12)
Jakub předkládá několik testů opravdovosti víry. Jak již víme, pravá víra si zachová radostné postoje, i když stojí tváří v tvář obtížným zkouškám (Jk 1,2-4).
Pokoj vám a milost, milí čtenáři Reformace.
Na velkém množství vyznávajících křesťanů je tak málo vidět moc pravého náboženství.
Toto upadající křesťanství se obecně vyznačuje čtyřmi špatnými charakteristikami:
Láska ke světu.
Hledání nejjednoduššího řešení.
Strach z lidí.
Nedůvěra v Boží zaopatření.
Ale novozákonní věřící byli pravým opakem:
Pohrdali světem a jeho lichotivými lákadly.
Brali na sebe kříž a zapírali sami sebe.
Níže uvádím seznam veršů k rozjímání. Jedná se jenom o malý výběr z Božího slova. Ale je to dostatečný výběr. Všechny verše se zabývají hříchem jazyka, a to především ve vztahu k pomluvám. Boží slovo jasně prohlašuje, že Bůh nenávidí hřích klevetění a pomlouvání. V Jeho očích je to odporné.
Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: … křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. (Př 6,16.19)
