Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. (Gn 7,7)
Noe věřil Bohu a byl ospravedlněn z milosti skrze víru. Jako jediný z celého pokolení, které tehdy na zemi žilo, věřil Bohu. Proto s ním Bůh sdílel informace o svém soudu, který postihne celou zemi. V této víře se Noe ukryl na místo, které mu Bůh určil, do archy, kterou vybudoval vlastníma rukama. Tohle je něco, co ukazuje na lidství Pána Ježíše Krista – on měl být a byl jedním z nás. Měl být z lidského pokolení. Byl přirozeným pokračováním lidského rodu. A přesto byl mnohem víc než jenom člověkem – byl a je Božím Synem, který byl detailně popsán v mnoha proroctvích, který byl zaslíben ode dne pádu. Pouze v něm je úkryt pro hříšného člověka, k němu a do něj musí člověk utéci, aby se zachránil před Božím hněvem.
Svým nástupcům, kteří budou sedět na mém dvojím trůně, chci dát poznat dvojí život tohoto světa, aby z něho vyvolili lepší. Představa dvojího života nám v mysli lépe vyvstane, když užijeme podobenství o dvojí tváři. Neboť jako tvář, kterou zříme v zrcadle, je prázdná a není nic, tak také život hříšníků je prázdný a není nic.
Každé prvorozené stvoření musí patřit Hospodinu, ale protože osel byl nečistý, nemohl mu být obětován. Co tedy? Měl by mít výjimku z tohoto obecně platného zákona? V žádném případě! Bůh nepřipouští žádné výjimky. Osel mu náleží, ale on ho nepřijme. Nezmenší svůj nárok, ale přesto se nemůže spokojit s nečistou obětí. Nezbývá jiná cesta než vykoupení – osel musí být vykoupen výměnou za beránka. A pokud nebude vykoupen, musí zemřít!
Od první chvíle, kdy se dobro dostalo do střetu se zlem, nepřestalo v duchovní zkušenosti platit, že se nám satan staví do cesty. Když se lopotíme na poli, snaží se nám zlomit radlici. Stavíme-li zeď, usiluje o svržení kamenů. Chceme-li sloužit Bohu v utrpení nebo v konfliktu, všude nám satan brání. Brání nám, když se poprvé blížíme k Ježíši Kristu. Prudké konflikty se satanem jsme měli, když jsme poprvé pohlédli na kříž a začali žít. Nyní, když jsme spaseni, se nám snaží bránit v dotváření našeho osobního charakteru.
Pro zbožné je hřích jako trn v oku. Pro bezbožného je hřích jako koruna na hlavě! Jásají, když mohou páchat zlo (Jer 11,15).
Milovat hřích je horší než ho páchat. Proč se svině ráda válí v bahně? Protože miluje špínu! Ó, kolik je těch, kdo milují zakázané ovoce! Milují svůj hřích a nenávidí svatost.
„Chtěla bych se vás zeptat na jednu otázku, protože teď umírám.“ „Jistě,“ řekl služebník, „a na co se chcete zeptat?“ „Ach!“ řekla velmi procítěně, „chci vědět, jestli jsou v nebi dvě místa, protože bych nesnesla, aby Betsy z kuchyně byla v nebi spolu se mnou, vždyť je tak přízemní?“ Služebník se k ní naklonil a řekl: „Ó, tím se netrapte, madam. Toho se nemusíte bát, protože dokud se nezbavíte své prokleté pýchy, do nebe se vůbec nedostanete.“
Budeš snad vždycky chtít mít svůj chléb namazaný na obou stranách? Musí být tvá cesta vysypaná štěrkem a uhlazená zahradním válcem? Jsi snad rytířem na koberečku, kterému není souzeno bojovat? Pokud hledáš snadnou cestu, nejsi vůbec hoden být vojákem Ježíše Krista.
