Charakter proměňovaný mocí evangelia Pána Ježíše Krista se projeví v jednání člověka. Už jsme to viděli na všech skupinách, o nichž jsme mluvili – ať se jednalo o starší muže, starší ženy, mladší ženy nebo mladší muže. Proměněný charakter, Kristův charakter má být vidět i na životě otroka.
Mnohé a různé jsou vztahy, v nichž se Kristus hlásí k věřícímu, a ten jen ztrácí, pokud ho v jediném z nich ignoruje. Kristus je Bůh, Pán, hlava, Spasitel církve. Oficiálně je naším prorokem, knězem a králem, osobně je naším příbuzným-zachráncem, naším přímluvcem, naším přítelem.
Žít jako vyznávající křesťan a přitom nezůstávat v Božím slově, je jako snažit se jet krajinou a nedržet na cestě. Nedokážeš to. Je to jako říkat, že ve skutečnosti nemáš o Boha zájem. Žel, lidé, kteří nemají o Boha zájem, skončí v pekle.
Dojít k poznání, že jsem hlupák, znamená postavit se na práh chrámu moudrosti. Porozumět, že něco je špatně, znamená být na půli cesty k nápravě. Být si zcela jistý tím, že naše sebedůvěra je hříšná a hloupá a je urážkou Boha, je tou největší pomocí k úplnému odhození sebedůvěry a k přivedení duše – v teorii i praxi – k naprostému spolehnutí se na moc Božího Ducha svatého.
Nikdo se nesplete na cestě k Bohu, pokud se rozhodne jít touto cestou. Duch Boží povede ty, jejichž srdce se upínají k Bohu.
‚Dobré manželství nevznikne jen tak samo od sebe, ale je třeba ho vybudovat.‘“ Jinými slovy, vztahy vyžadují investice. Do čeho byste měli investovat, aby byl váš vztah krásný? Odpověď najdeme v Koloským 3,12–14
Ačkoliv je Izák v galerii svědků víry v Židům 11, tak tento text ho také řadí vedle takových mužů, jako byl Lot nebo král Šalamoun, či mnozí další králové Izraele. Dobře začal, ale nekončí příliš slavně. Jeho oči vyhasly a s nimi, jak se zdá, také mnoho z jeho duchovní horlivosti a lásky k Pánu.
Jestliže se bez víry nemůžeme Bohu zalíbit (11,6), potřebujeme mít jasno, co k víře nezbytně náleží a co je pro ni základní. Některé náležitosti víry ukazuje náš text. Když se chce člověk dozvědět něco víc o víře, je logické se podívat na Abrahama.
Učení a jednání jdou ruku v ruce. Náš život, tedy naše jednání, chování, vystupování, vždycky nakonec ukáže, čemu doopravdy věříme. Proto také Pavel vyzývá Tita, aby učil to, co odpovídá zdravému učení – měl učit starší muže i starší ženy, mladší ženy i mladší muže, měl učit také otroky.
„Boží dobrota po všechny dny trvá!“ (Ž 52,3 přel. z angl.). Boží dobrota respektuje dokonalost Jeho přirozenosti: „…Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1 J 1,5). V Boží přirozenosti a bytí je taková absolutní dokonalost, že jí nic nechybí ani v ní není nic vadného.
Jedinou mocí, kterou Bůh uznává ve své církvi, je moc jeho Ducha. Zatímco jediná síla skutečně uznávaná většinou současných evangelikálů je síla člověka. Bůh dělá svou práci působením Ducha – zatímco křesťanští vůdci se o to pokoušejí mocí vyškoleného intelektu.
Nebesa jsou místem úplného vítězství a triumfu. Tady je bojiště, tam triumfální procesí. Tady je země meče a kopí, tam je země věnce a koruny. Ach, jaký záchvěv radosti pronikne srdcem všech požehnaných, až jejich vítězství bude v nebi dokonáno, až sama smrt – poslední nepřítel – bude zabita
Zatímco je pro nás evangelikální teologovy životně důležité, abychom pracovali na biblické exegezi a teologii mariologie a tak opravovali odchylky a falešné učení, musíme si být vědomi skutečnosti, že historicky a teologicky řečeno římskokatolická mariologie původně nevychází ze čtení Písma.
