Poznávacím znamením křesťana je jeho důvěra v Kristovu lásku a opětované odevzdání svých citů Kristu. Nejprve víra vtiskne člověku svou pečeť tím, že duši umožní říci s apoštolem: „[Kristus] si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě“ (Ga 2,20). Láska pak dává zpětný signál a na oplátku vtiskne do srdce vděčnost a lásku k Ježíši. „My milujeme jej, protože on nejprve miloval nás“ (1J 4,19).
Milujeme svatost Slova? Slovo je kázáno, aby potíralo hřích a podporovalo svatost. Milujeme ho pro jeho duchovnost a čistotu? Mnozí milují kázané Slovo výhradně kvůli jeho výmluvnosti a nápaditosti. Přicházejí na kázání jako na představení (Ez 33,31.32) nebo jako do zahrady trhat květiny – ale ne proto, aby si podmanili své choutky nebo očistili své srdce. Ti se podobají pošetilé ženě, která si maluje obličej, ale zanedbává své zdraví!
Žádný z přirozených darů není tak vzácný jako veselá a bystrá mysl, činorodý duch, vyrovnaná povaha a slunečná nálada, které povzbuzují člověka samotného i všechny, kteří ho znají. Veselost pozlacená milostí a posvěcená nejvíce připomíná mysl Kristovu. Vypovídá o pokoji s Bohem, o odevzdanosti do jeho vůle a o osvobození od nehezkých choutek a starostí.
Zbožný člověk přichází denně ke Kristu jako hříšník, který se sám zničil, a vzhlíží k němu jako k ustanovenému Spasiteli hříšníků. Snaží se být obmyt Kristovou krví ze všech svých hříchů a obnoven jeho Duchem podle Božího obrazu. Jedním slovem, jeho každodenní útěchou je: „Jenom v Hospodinu … je spravedlnost i moc“ (Iz 45,24).
V letošním roce (r. 2023) budeme přemýšlet nad vybranými texty z Janova evangelia. Cílem je oslava Pána Ježíše Krista. Chceme si ho neustále stavět před oči, což mimo jiné znamená zabývat se jeho Slovem. Chtěl bych vás, milí čtenáři, povzbudit k tomu, abyste se v tomto roce, kromě svého pravidelného čtení Písma ještě více změřili na Janovo evangelium. Jeden z mých návrhů je přečíst každý den jednu kapitolu Janova evangelia, a když dojdete na konec, začněte zase od začátku, a pořád dokola.
Písmo nám nikdy nedává pokyny bez toho, že by pro to existovaly dobré a podstatné důvody. O důležitosti vedení skupinou starších se více přesvědčíme, až budeme podrobněji probírat službu starších a diákonů; není však pochyb o tom, že bez plurality ve vedení jsou církve vystavené nebezpečí, že se omezí na jednoho člověka. A žádný jednotlivec nemá veškerou moudrost ani všechny dary potřebné pro všestranný růst místní církve.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Na konec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Máme zde čtyři synonyma, která se používají o modlitbě. Jsou to slova, která se do určité míry překrývají, přesto každé z nich má svůj specifický a vyhraněný důraz. Pavel říká, že se mají konat, činit, dělat prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání. Jednejte takto! Modlete se! To je příkaz Božího slova, to je náplň života církve.
Klíčem k dobrému životu v tomto padlém světě je křesťanský realismus. Mohl bych říci prostě „realismus“, protože skutečný svět, jak byl zjeven Bohem a jak v něj věří křesťané, je jediný svět, který máme. Skutečnost, že v něj ateisté, muslimové, buddhisté nebo sekularisté nevěří, neznamená, že je méně reálný. Je to jako s gravitací.
Zdá se mi, že s přechodem z placeného zaměstnání do důchodu nabývá otázka „K čemu jsou staří lidé?“ nového významu. Prozkoumejme několik způsobů, jimiž mohou starší lidé zvláště přispět svému okolí.
Náš příběh se odehrává v chrámu, kam Josef s Marií přinesli narozeného Pána Ježíše Krista, aby ho zasvětili Hospodinu a aby přinesli oběť za očištění Marie. Přišli z nedalekého Betléma (cca 12 km). A v chrámu, kam proudily tisíce lidí denně, se setkali s jedním konkrétním člověkem, kterého Bůh toho dne a v tu hodinu poslal do chrámu.
Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Jednou z odpovědí je, že to bylo předpovězeno v Micheáši 5,1 a Písmo se muselo naplnit. Tím však tuto otázku odsouváme jenom o úroveň dál. Proč Bůh určil, že se jeho Syn narodí v Betlémě? Každý detail jeho poslání byl pečlivě naplánován – nic nebylo náhodné, a už vůbec ne místo jeho narození. Proč tedy Betlém?
