Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. (Gn 7,19–20)
Čtyřicet dní se zvedaly vody na zemi. Zvedly archu, takže plula po hladině vod. Zvedly se tolik, že přikryly nejvyšší hory, které tehdy pravděpodobně nebyly tak vysoké. Vody byly patnáct loket nad nejvyšším vrcholem. Kde se vzalo tolik vody? Ta voda tady pořád je. Kdyby se úplně zploštil povrch země, vyrovnala se dna oceánů a snížily se hory, celý povrch země by pokrývala voda do výše tří kilometrů. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země. Doslova a do písmene to Bůh smetl. Tohle je popis strašlivého soudu. Cokoliv bylo na suché zemi, co mělo v chřípí dech ducha života, pomřelo. Přesto Bůh určil místo a prostředek záchrany – pro starý svět to byla archa, pro nás je tou archou Pán Ježíš Kristus.
Toto svaté evangelium odhaluje zlobu zákoníků, která se projevuje několika způsoby: Za prvé netrpělivostí vůči pravdivému kárání: Zákoníci nedokázali snést pravdivé učení a kárání od Pána Ježíše. To je rozhněvalo a odešli od Krista. Jak uvádí evangelium na začátku, v pondělí po Květné neděli, když jim Ježíš řekl mnoho dobrého, ale zároveň pro ně nepříjemného, „odešli zákoníci.“ Jejich prvním projevem zloby je tedy netrpělivost vůči pravdivému kárání.
Níže uvedené teze vycházejí z židovsko-křesťanských přesvědčení, která tvoří základ velké části kulturního dědictví západní civilizace. Než některou z nich přijmete nebo odmítnete, zvažte všechny teze. Doufáme, že tyto teze budou inspirací pro vaše modlitby, myšlenky, úvahy a rozhovory. Aplikace těchto tezí na vaši rodinu vám pomůže lépe je pochopit.
Musíme být opatrní, abychom nepředpokládali, že každý, kdo se zjevně neprojevuje jako ovce, musí být nutně vlkem. Bible hovoří o další kategorii lidí, kteří budou v církvi také existovat, a to o kozlech. Kozlové, jak si dokážete představit, nejsou tak agresivní ani nebezpečné jako vlci. Ale nejsou to ani ovce, které skutečně patří do ovčince.
A proto, milí přátelé v Kristu, nemysleme si, že skutky samy o sobě jsou v Božích očích tak cenné! Cenné je to, co je v srdci a z čeho ty skutky pocházejí. Když je v nich dětská víra, důvěra, synovská poslušnost a láska, to je v Božích očích cenné. A když toho v srdci není, tak skutky mohou být sebevětší, ale v Božích očích neznamenají nic.
Je nezbytné, aby se lidé ve svém jednání nedrželi pouze toho, co se zdá být čestné, užitečné nebo vhodné, ale především toho, co je založeno na víře. I když je mnoho věcí slušných a čestných, ne všechny vedou ke spáse. Některým, byť by se zdály být dobré a poctivé, se dokonce musíme vyhnout skrze víru, protože za nimi hned následuje porušení Božího přikázání, přestože se jeví jako tak dobré.
„Bílá lilie bezúhonného života!“ Pohled na čisté a neposkvrněné náboženství, který je v této definici prezentován, byl charakteristický pro Jakuba, přezdívaného Spravedlivý, který byl pro svou přísnou zbožnost ctěn i Židy a jehož jednoduché bílé roucho bylo symbolem jeho bezúhonného charakteru. Ať už je náš pohled na křesťanské doktríny jakýkoli, musíme dbát na to, aby jejich výsledkem byl čistý a svatý život.
