27. července

Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. (Ž 119,100)

Jak může Bůh člověka obdařit svou modrostí? Skrze naprosto výjimečný a nadpřirozený Boží zásah jako to bylo u Šalomouna nebo skrze nadpřirozeně „přirozené“ působení Božího slova, jak o tom mluví Jakub. Bůh dává svou moudrost všem, kdo k němu volají a prosí ho o ni. Nikoho nevynechá ani neobejde. Ve své milosti a lásce nás vede ke svému Synu, v němž je vtělena plnost moudrosti a poznání, který je odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty (Žd 1,3), abychom se učili moudrosti u něj samotného. On je víc než jakýkoliv jiný člověk, proto díky němu můžeme mít víc moudrosti než starci. Pro žalmistu to bylo zachovávání Božích ustanovení, pro nás je tímto ustanovení ten, jehož Bůh ustanovil za smlouvu pro nás, Boží syn, Pán Ježíš Kristus.