27. října

Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Ž 119,144)

Jak podivuhodná a pokorná prosba – dej mi rozum. Žalmista rozumí tomu a uznává to, že ačkoliv je člověkem, je bez rozumu, protože nerozumí věčným Božím svědectvím, protože mále chápe jejich spravedlnost, protože málo zná svého Stvořitele. Ale bez rozumu nemůže žít. Potřebuje rozum, aby poznal toho, který je zdrojem života. Potřebuje otevřít oči, aby viděl, otevřít uši, aby slyšel, obnovit mysl, aby rozuměl a dát do srdce víru, aby pochopil a byl živ. Bez víry ve vykupitele, není možný věčný život, není možné přijít k nekonečnému a dotknout se ho, zakusit jeho milost a slitování. Kéž bychom byli stejně pokorní a stejně odvážní, abychom se stejnou touhou volali k Bohu: „Dej mi rozum a budu žít!“