Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (Gn 9,1)
Bůh je láska. Proto Bůh vylévá své požehnání, poskytuje celému svému stvoření své dobrodiní. Požehnání znamená svolávání dobra na druhou osobu. Je to dobro, které se projevuje ve všech ohledech – jak fyzickém, tak duchovním. A to je stejně něco, co člověk sám ze své moci nemůže dát – to může dát jenom Bůh. A protože požehnání dávají často, nebo obvykle ti, kteří jsou Bohem požehnaní, nelze se divit, že Bůh často k takovým požehnáním přiznává. Když Bůh stvořil živé tvory, požehnal jim, když stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim (Gn 1,22.28), když dokončil své dílo a odpočinul sedmého dne, požehnal a posvětil sedmý den (Gn 2,3). Bůh žehná. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval.
Někdy se však zdá nemožné vytvarovat svou vůli tak, aby odpovídala všem nárokům a zákoutím Boží vůle. Jakou úlevou je v takové chvíli odevzdat ji Kristu. Říci mu, že jsme ochotni nechat se učinit ochotnými mít jeho vůli ve všech věcech a požádat ho, aby roztavil naši tvrdohlavou svéhlavost, vytvaroval naši vůli na své kovadlině a přivedl nás k dokonalému souladu se sebou samým.
Po dlouhých sedmi měsících jsme se zase vrátili zpátky k našemu zeměpisnému času. Následujících pět měsíců bude slunce v pravé poledne opět zase přímo nad naší hlavou. Poledne tedy bude na chvíli zase tím, čím má být. Ovšem na konci března se znovu posuneme na východ a naše poledne bude podle východoevropského (kyjevského) standardního času, tedy o hodinu později. Za poledne budeme prohlašovat dobu, kdy slunce bude na jedné hodině. Prostě poručíme přírodním zákonům, aby se přizpůsobovaly nám.
Tohle je spolehlivá jistota! Bezpochyby se zakládala na slibu, který si žalmista důvěrně opakoval ve svém srdci a kterého se chopil a postavil se na něj. Je i má situace podobná té Davidově? Jsem sklíčený, protože mě nepřítel uráží? Stojí proti mně zástupy a na mé straně jen hrstka lidí? Nabádá mě nevěra, abych si lehl a zemřel v zoufalství – jako poražený a zneuctěný člověk? Začali mi nepřátelé kopat hrob?
Naše země dnes oslavuje další výročí vzniku samostatného československého státu. Je to svátek, který jde přímo proti všemu, co reprezentuje současná Evropská unie, která usiluje o federalizaci, a tím o rozmělnění národních států a jejich následné zrušení. Z perspektivy Božího slova nejde o nic jiného než o ďábelský plán. Bůh ustanovil národy – sice skrze soud (Gn 11), přesto svou mocí, svou vůlí a ke své slávě. A budou to lidé ze všech národů, kmenů, jazyků a ras, kteří budou uctívat Beránka v nebeském království. Bůh zachová národy až do úplného konce, kdy je promění a spojí do jednoho nového svatého celku, do těla Kristova, jehož součástí jsme už nyní skrze nové narození.
Hlad po Božím slově předpovídal sám Bůh a hrozil jím nevděčným lidem skrze Ámose, kap. 8, verš 11: „Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových.“ Takovým hladem trestal Bůh lid izraelský v době kněze Élího, jak čteme v 1. Samuelově 3,1, že „v těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté“. Podobně v 2. Paralipomenon 15,3 stojí, že „mnoho let býval Izrael bez pravého Boha, bez kněze - učitele a bez zákona“.
Svatí, kteří trpí, nacházejí svou útěchu v Boží svrchovanosti, která zahání strach. Jak lahodná jsou následující slova pro zoufalého věřícího:
