Alois Adlof

Slovy „který jsi v nebesích“ naučil nás Spasitel pohlížet též k Bohu bohatému a mocnému, moudrému a silnému. On může všechno; stvořil nebe i zemi, stvořil všechno nebeské vojsko a andělské zástupy, stvořil i mne, své dítko, a svou mocnou pravicí mne vytrhl ze zahynutí – může naplnit každou mou prosbu, poněvadž jeho vůle je všemohoucí. Jaká útěcha v tomto pro mne spočívá! Otec můj je mocný, zachrání mne, učiní, co dobrého vidí. Jako se dítko cítí v bezpečí v náručí otcově, protože důvěřuje otcově síle i jeho věhlasu, i já se cítím bezpečně v ruce Boží. Anděl řekl panně Marii: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).

Jaroslav Kernal

Náš Pán kraluje. Byla mu dána moc na nebi i na zemi. Je svrchovaný vládce a všechno, co se děje, děje se podle jeho plánu a k jeho slávě. Pavel připomínal křesťanům v nově založených církvích, že „musíme projít mnohým soužením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). To neplatilo jenom pro tyto první křesťany, ale platí to pro všechny křesťany všech věků. Jsou výjimečné chvíle a místa, kdy Bůh ze své milosti dopřeje svému lidu pokoj v tomto světě, který leží ve zlém, ale jsou to jenom výjimky. Takovou výjimku jsme zakoušeli v posledních desetiletích. Všechno ale nasvědčuje tomu, že tato „odpočinutí“ je u konce. Jak obstojíme v těch přicházejících vírech těžkostí? Osvědčí se naše víra?

Přemýšlej o Kristu!

Náš Pán by chtěl, aby všechen jeho lid oplýval vznešenými a šťastnými myšlenkami, které se  týkají jeho požehnané osoby. Naší pomůckou k těmto ušlechtilým myšlenkám o Kristu je pochopení toho, jak je Kristus uznáván vysoko v nebesích. Přemýšlej o tom, nakolik si Bůh váží Jednorozeného, který je pro nás jeho nevýslovným darem. Zamysli se nad tím, co si o něm myslí andělé, kteří považují za svou nejvyšší čest zahalovat své tváře u jeho nohou. Pomysli na mocnou lásku, která ho odvedla od trůnu, aby zemřel na kříži!

Alois Adlof

A když to Pán předložil svým učedníkům, pravil: Ne vy jste mne vyvolili. K tomu, který je blaho vaše, jste nepřilnuli. Jako bychom tady slyšeli tichou výčitku: Vy jste mne nevyhledali. Nebylo by to mnohem pochopitelnější, abyste mne vyvolili? Neboť je to přece přirozené, aby potřebný vyhledal a prosil toho, který má moc a možnost, aby pomohl, aby chudý vyhledal bohatého. Bylo by to přirozené, aby se všechen Izrael přihrnul k Mesiáši, v němž přebývala a zjevila se plnost Boží.

Jan Karafiát

Když Pán Bůh za těch starých časů zasliboval toho Mesiáše a lidé tomu věřili, už z toho něco měli. Věřili a byli ospravedlněni tím, který se měl teprve narodit, trpět, umřít a vstát z mrtvých, aby je ospravedlnil. A to naše zaslíbení: „‚A budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami‘, praví Hospodin zástupů“ (2K 6,18) – to také platí už nyní. On, ten svatý Bůh, je můj otec a já jsem jeho dítě, vždyť on to tu sám povídá a proto je to svatosvaté.

Jan Hus

Svatokupectví je usilovná snaha kupovat nebo prodávat něco duchovního (tedy duchovní věci), nebo něco spojeného s věcmi duchovními. Ale krátce a lépe je to řečeno takto: „Svatokupectví je zvrácené snaha proměnit věc duchovní v časnou.“