Jan Karafiát

Takže, moji milí přátelé v Kristu, Pán Ježíš, Boží Syn a Syn člověka, se obrací ke svému nebeskému Otci. A při tom mi vytane na mysl, co je napsáno v listě Římanům 15,4: „Všechno, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které dává Písmo, čerpali naději.“ To je napsáno pro nás, to se stalo pro nás a všechno, co se stalo, nám chce něco říct. Podívejte se, prosím, do Genesis 20,16, poslední věta: „Sára byla poučena.“ Ano, proto se to stalo, abychom se poučili.

Horatius Bonar (1808–1889)

Co je probuzení? Přísně vzato je to obnovení života, který se vytratil, a v tomto smyslu se vztahuje pouze na Boží církev. Ale v běžnějším pojetí je to obrácení zástupů k Bohu. Jako je obrácení obrácením duše k Bohu, tak je probuzení opakováním téhož duchovního procesu v případě tisíců lidí. Je to obrácení ve velkém měřítku. Je to to, k čemu došlo za apoštolů o Letnicích, kdy se pod vlivem jednoho kázání obrátily tři tisíce lidí.

Richard Sibbes

Prorok Izajáš, vyzdvižený a nesený křídly prorockého ducha, překonal celé období mezi ním a zjevením Ježíše Krista v těle. Prorockým okem a pohledem víry zahlédl Krista jako přítomného a ve jménu Božím ho představuje duchovnímu zraku druhých těmito slovy: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy“ (Iz 42,1–3). Matouš tvrdí, že tato slova se naplnila v Kristu (Mt 12,18–20).

Jan Amos Komenský

Izraelci, i s kněžími a levity, se radují, když se mají vrátit každý do svého města a znovu se ujmout svého dědictví. Ale už se jim nelíbí, když jim Ezdráš říká o nápravě nepořádků. A tak je to s námi lidmi vždycky – jsme rádi, když Bůh odvrátí svůj hněv, ale sami se do změny svých zvyklostí nechceme pouštět. Rádi zůstáváme takoví, jací jsme.

Jaroslav Kernal

Když se člověk rozhlédne kolem a není zaslepený sobectvím nebo hloupostí, nemůže nevolat: „Povstaň, Hospodine!“ Je zjevné, že Bůh na zemi sesílá své soudy, přesto si však lidé stále zakládají na své moci, přesto se stále chtějí vyvýšit a dosáhnout nebe vlastními silami. Stále víc se rozmáhá hřích, svévole a neurvalost. Zdá se, že celá společnost nějak hrubne. Velmi trefně to popisuje Alan Thomas, psychiatr a starší reformovaného evangelikální sboru v Newcastle v článku Devoluce, nikoliv evoluce.

Fascinuje mě výraz použitý v textu: „Vepíšu svůj zákon do jejich srdce.“ Psát na srdce musí být obtížná práce, ale psát do srdce, do samého středu srdce… Kdo jiný než Bůh to dokáže? Člověk vyryje své jméno do kůry stromu a tam zůstane, a písmena rostou spolu se stromem; ale jak by mohl vyrýt své jméno do srdce stromu? A přece Bůh božsky vryje svou vůli a svůj zákon do samého srdce a přirozenosti člověka!