Nenávidět hřích neznamená se hříchu jenom vyhýbat – neboť to dělal i Bileám, a dokonce i tehdy, když byl v pokušení (Nu 22). Nenávidět hřích neznamená hřích jenom vyznávat – neboť to dělal faraon i Jidáš (Ex 10,16; Mt 27, 4).
Je lepší mít dvě světla než jedno. Světlo stvoření je zářivé světlo. Boha je možné vidět ve hvězdách. Jeho jméno je napsáno pozlaceným písmem na obočí noci. Můžete odhalovat jeho slávu ve vlnách oceánu nebo ve stromech v lese, ale je lepší číst dvě knihy než jen jednu.
Více než dvacet pět let je mým hlavním povoláním služba evangelia, a výkladové kázání je podstatnou součástí této služby. To znamená, že neustále přijímám požehnání i výzvy plynoucí ze čtení knih, které pomáhají lidem, jako jsem já. Minulý týden jsem spolu bratrem, který je na praxi v našem sboru, četl knihu Saving Eutychus (Zachráněný Eutychus) od Garyho Millara a Phila Campbella.
Abraham byl muž víry, a proto obstál ve zkouškách, které mu Bůh připravil, a jeho víra stále rostla a posilovala se. Zkouška, kterou musel projít se svým synem Izákem, ho kromě jiného také připravovala na další zkoušku, která ho čekala, na zkoušku, která se nevyhne žádnému člověku – a to je zkouška smrti. Tentokrát se jedná o další velmi blízkou osobu – jde o jeho ženu Sáru.
Náš dnešní text nás vyzývá, abychom si v období pronásledování zachovali vytrvalou víru. To je téma, o kterém se těžko mluví, protože asi nikdo z nás nikdy nezažil nic, co by se dalo oprávněně nazývat „pronásledováním“ pro víru. Ovšem, většina z nás zažila situace, kdy jsme museli čelit výčitkám či odmítnutí, když někdo zjistil, že věříme v Krista. Různí lidé o mně občas rozšiřovali lži a pomluvy. Několikrát mě dokonce někteří chtěli odstranit z mého postavení pastora.
Pavel přikázal Titovi, aby jednal jinak než mnozí mluvkové na Krétě, kteří sice měli mnoho řečí, ale žili tak, že se nelíbili Bohu – dokonce je o nich napsáno, že jsou Bohu odporní (Tt 1,16) a o jiných, že je třeba jim zavřít ústa (Tt 1,10). Na rozdíl od nich má Titus učit to, co odpovídá zdravému učení (Tt 2,1), což se naprosto zjevně projeví na jednání různých skupin lidí v církvi.
Náš spravedlivý Vykupitel – zní snad takový titul čtenáři podivně? Je toto přídavné jméno neobvyklé v takovémto spojení? Veliké většině z nás pravděpodobně znějí daleko domáčtěji takové výrazy jako „náš milovaný Vykupitel“ a „náš laskavý Vykupitel“ nebo dokonce „náš mocný Vykupitel.“
Všechno toto jsou zvláštní znaky naší doby. Vyzývám každého čestného a pozorného člověka, aby je popřel. Tyto trendy vedou k tomu, že útoky falešného učení budou mnohem nebezpečnější a bude stále důležitější říkat otevřeně: „Nenechte se unášet závanem kdejakého učení!“
Na samotném počátku, když ještě tento ohromný vesmír spočíval v Boží mysli jako nenarozené lesy pod čepičkou žaludu, dávno předtím, než se zvuk rozezněl pustinou, než hory vystoupily vzhůru, dlouho předtím, než světlo zaplavilo oblohu, Bůh miloval své vyvolené.
Ať ve vás Slovo Kristovo bohatě přebývá se vší moudrostí; učte a napomínejte se navzájem žalmy a hymny a duchovními písněmi, s milostí zpívajíce v srdci vašemu Pánu. (Ko 3,16 KRAL).
Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Pán nás opět přivedl na toto místo, abychom Ho společně uctívali, abychom Ho chválili, hledali Ho a ptali se na Jeho vůli pro své životy. To je také důvod, proč mimo jiné otevíráme Boží slovo a chceme slyšet Boží hlas. Je to úžasná výsada, že kdykoliv otevíráme Bibli, tak můžeme slyšet přesně to, co nám Bůh chce říct.
Charles Spurgeon vypráví historku o církvi, ve které se o místo kazatele ucházel člověk, který nevěřil v peklo. Odpověděli mu: „Přišel jste nám říct, že žádné peklo není. Jestliže je vaše učení pravdivé, tak vás určitě nepotřebujeme. A jestliže pravdivé není, tak o vás nestojíme. Takže tak či onak se obejdeme se bez vás.“
