Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Ach, kéž bychom poznali svého Boha: jeho moc, jeho věrnost, jeho nezměnitelnou lásku, a tak bychom byli připraveni riskovat vše v jeho prospěch. On je ten, jehož charakter vzbuzuje naše nadšení a činí nás ochotnými pro něj žít i zemřít. Ach, kéž bychom mohli poznat svého Boha prostřednictvím důvěrného společenství s ním, neboť pak se mu budeme podobat a budeme připraveni postavit se za pravdu a spravedlnost.
Můj příteli, člověk se od Šalamouna – ano, dokonce i od Adama – až dodnes nezměnil. Jeho přirozenost, city, choutky, jeho hříchy, zkaženost a slabosti – jsou stále stejné. Železnice převáží stále stejný náklad sobeckého člověka, stejně jako se dříve přepravoval jiným způsobem. Telegraf přenáší poselství stejných vášní, chtivosti a hrabivosti, jaké kdysi hýbaly našimi předky. Plyn osvětluje tytéž příbytky hříchu. Letec ze svého balonu shlíží na člověka – přesně takového, jaký byl dříve.
Z vlastní zkušenosti vím, že bych s tím měl problém. Byl jsem pozván na svatbu homosexuálů a odmítl jsem ji. Ale protože mám rád jednotlivce, kteří se dávali dohromady – nechci to nazývat „svatbou“, protože si nemyslím, že je to „manželství“ – udělal jsem to tak, že jsem je osobně kontaktoval, sedl jsem si s nimi, promluvil jsem si s nimi, vysvětlil jsem jim své důvody a předložil jim svá přesvědčení. Nehledal jsem souhlas ani svolení.
Někteří lidé jsou spravedliví, ale nejsou zbožní! Ve všech svých jednáních jsou úzkostlivě čestní - a přesto nikdy nemyslí na Boha ani na své povinnosti vůči němu. Nesklánějí se před ním v modlitbě, ani k němu nikdy nepozvedají svá srdce ve chvále. Nemilují ho.
Minule jsme si ukázali tři tradiční způsoby uspořádání církve a správy. Tato tradiční uspořádání jsou vždy hierarchická bez ohledu na to, že se křesťané hlásí k takzvanému všeobecnému kněžství věřících. Jsou-li všichni křesťané kněžími Krále, královským kněžstvem, neexistuje nic takového jako duchovní a laici, nebo ordinovaní a neordinovaní služebníci, protože všichni jsou služebníky, všichni jsou kněžími, všichni mají přístup k Bohu.
Hlad po Božím slově je mnohem strašnějším Božím trestem než hlad tělesný. Neboť těm, kteří trpí fyzickým hladem, ale přitom mají Boží slovo a živou víru, tento tělesný hlad nijak neuškodí na duši. To dosvědčuje sám Pán (J 5,24): „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ Ale kde je hlad duše, tam není Boží slovo ani víra, která je ze slyšení (Ř 10,17).
