Elizabeth Prentissová

Nuže, stalo se po mé vůli, ale bojím se, že to byla vůle nemoudrá. Neboť ačkoliv jsem se těšila volnému času získanému tím, že byl každý z města venku, a výhodě, že jsem se mohla věnovat nejsladší práci na světě, péči o své miláčky, horko a těžký vzduch byl zkouškou pro mě i pro ně. Moje krásná Růže odešla posledního května, aby dále kvetla ve svém vlastním domě, proto myslila jsem, že se nebudu ohlížet po jiné chůvě, nýbrž že převezmu sama všecku péči o děti. To by nebyl veliký úkol pro silnou osobu, avšak já nejsem silná, a velká část času, strávená jejich oblékáním a voděním na procházku, vyčerpala mé síly. Potom všecko spravování a jiné šití musí být hotovo, a s přílišným namáháním přiloudí se mrzutý ton, netrpělivé slovo. Přece však nemohu být tak netrpělivá s malými dětmi, jako bych byla, kdyby nebylo vzpomínky, že bych to počítala jen za potěšení sloužit ještě jednou svému milovanému hošíčkovi, ať by to stálo únavy kolikkoliv.

John Piper

Co se stane s denominací, kde si úřad pastora neváží nápomocné znalosti řečtiny a hebrejštiny a není k ní povzbuzován? Nemyslím tím, že má být stavěna na odiv a obdivována. Myslím tím, že má být ctěna, prosazována a pastor má o ní usilovat.

Když pastoři přestanou původní jazyky používat, dojde k několika věcem. Za prvé, sebedůvěra pastorů, že jsou schopni určit přesný význam biblických textů, slábne. A se sebedůvěrou, že jsem schopen přesně vykládat, se vytrácí i sebedůvěra, že jsem schopen mocně kázat. Je těžké kázat týden co týden o celé škále Božích zjevení do hloubky a mocně, když se vás zmocňuje nejistota pokaždé, když se pustíte za základní evangelijní výroky.

Melissa Edgington

Já vím. Vidíš, kým by tvůj manžel MOHL být. Kdyby se jen víc modlil. Kdyby jen vedl rodinu k chození do sboru. Kdyby jen denně četl Bibli. Kdyby jen byl duchovním vůdcem, kterého tvoje rodina, jak víš, tak potřebuje.

Nejprve si musíme připomenout okolnosti, které se týkají tohoto příběhu. Hlavní postavou, kolem které se točí celé dění, je Abrahamův vnuk Jákob. Jákob několikrát přelstil svého staršího bratra, své dvojče, Ezaua, a Ezau se tak rozzlobil, že se rozhodl, že Jákoba zabije. Jeho rozhodnutí bylo nezvratné, a dobře si uvědomoval, že svým činem způsobí bolest jak svému otci, který ho miloval, tak své matce, která milovala Jákoba.

Dnes začínáme s hlavní částí Listu Židům, která pokračuje až do desáté kapitoly, a zabývá se Ježíšem jako naším veleknězem. Jak jsem upozornil v úvodním kázání této série, List Židům je jediná novozákonní kniha, která učí, že Ježíš je náš velekněz.

List Titovi je jeden z nejkratších, ale zároveň jeden z nejhutnějších listů v Písmu. Verše, které jsou dnes před námi, jsou nejtemnějšími verši v tomto listu a patři k nejvážnějším textům celého Písma.

Sluší se, abychom se zamysleli nad dokonalostmi Krista Prostředníka, protože „světlo Boží slávy“ lze spatřovat „ve tváři Kristově“ (2K 4,6). Nejúplnější zjevení toho, že Bůh je a kým je, je ukázáno v osobě Krista. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl“ (J 1,18). Toto poznání Boha však není jen záležitostí intelektuálního porozumění, které by mohl jeden člověk předat druhému. Je to duchovní rozeznání udílené Duchem Svatým. Bůh musí svítit v našich srdcích, aby se nám tohoto poznání dostalo.

Před popravou českých pánů 21. června 1621

Úryvek z knihy Koruna neuvadlá mučedníků Božích českých.

„Jaké těžkosti Boží láska překonává! Bůh musel překonat své vlastní srdce! Myslíte si, že to pro Něho nic nebylo, poslat svého Syna na smrt? … Když nás přišel povolat, nemusela snad Jeho láska překonat žádné těžkosti? Byli jsme mrtví v přestoupeních a hříších, přesto nás však z veliké lásky, kterou nás miloval, obnovil v hrobě naší zkaženosti: ‚Pane, již zapáchá…‘ – i tehdy Bůh přišel a přemohl nás. Jak smutně Boha provokujeme i po našem povolání! Taková pokušení, že kdyby to bylo možné, vyvolení by byli svedeni. Tak je to se všemi křesťany.

Elizabeth Prentissová

Arnošt vyzval mne, abych šla s ním navštívit jednu z jeho nemocných, jak často činívá, když bývá klidnější hladina naší domácnosti. Cítíme oba, ježto můžeme ze svých prostředků tak málo poskytnout, jako svou výsadu neskrblit službou a laskavými slovy, jak jen možno. Protože pokládala jsem za určité, že půjdeme navštívit nějakou starou chudou ženu, vzala jsem s sebou několik balíčků čaje a cukru, čímž mne Zuzana Greenová hojně vždycky zásobuje, a přibrala jsem láhev své vlastní malinové šťávy, která, jak jsem shledala, nikdy nepřichází nevhod starým lidem.

Cameron Buettel & Jeremiah Johnson

Přesně před dvěma lety, když se římsko-katolická církev připravovala na volbu svého současného papeže, uveřejnil GTY blog několik článků od Johna MacArthura, které odhalovaly hereze katolické církve. Volba papeže dominovala koloběhu zpráv a veřejných rozprav, a tak jsme chtěli pomoct našim čtenářům pochopit pravou podstatu katolické církve a jejich doktrinálních odlišností. Jak asi tušíte, tato řada článků se setkala s velkým odporem. Překvapivě však většina kritiky nepřišla od katolických apologetiků, ale od evangelikálů.

Před námi je dnes výstup na jeden z nejvyšších vrcholů biblického učení – máme před sebou text, který mluví o veliké Boží lásce. Když mluvíme o Bohu, tak v Božím slově nacházíme tři podobné vrcholy – třikrát máme zapsáno o Bohu, že Bůh je něco – a to něco je podstatné jméno. Minulý týden jsme mluvili o bohatství Božího milosrdenství, o tom, že Bůh je milosrdný. Milosrdenství je Boží vlastnost. Ale v Novém zákoně se třikrát objevuje něco, co jde ještě o krok dál – Bůh je… ne nějaký, ale něco!