Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Budeš snad vždycky chtít mít svůj chléb namazaný na obou stranách? Musí být tvá cesta vysypaná štěrkem a uhlazená zahradním válcem? Jsi snad rytířem na koberečku, kterému není souzeno bojovat? Pokud hledáš snadnou cestu, nejsi vůbec hoden být vojákem Ježíše Krista.
Pátý zlatý kus: Kdo uroní jednu slzu kvůli svým hříchům, ten Pána Boha uctí vice, a své duši více prospěje, než kdyby po smrti tolik plakal, až by mu z očí tekly dvě řeky.
Milí čtenáři těchto stránek,
s radostí vám chci oznámit dobrou zprávu, že se mi konečně podařilo zprovoznit internetový obchod, takže v dohledu je kniha, kterou bych vám chtěl tímto způsobem nabídnout. Je to kniha krátkých zamyšlení z žalmů a jmenuje se Žalmy pro potěšení srdce.
Mnozí vyznávající křesťané se druhým zdají být v pořádku, ale sami jsou pod nadvládou nějakého tíživého hříchu. Skrytě se oddávají pýše, závisti, zlobě, lakotě, chlípnosti nebo nějakému jinému hříchu. Nežijí ve své skryté komůrce blízko Bohu a neusilují o plnění jeho vůle, jak je zjevena v jeho Slově. Více jim záleží na tom, aby vypadali jako zbožní, než aby takoví skutečně byli, a aby jim tleskali lidé, než aby získali uznání od Boha.
To zní jako zaslíbení: pokud se pokoříme, Pán nás pozvedne. Pokora vede ke cti, pokora je cestou k povznesení. Stejná Boží ruka, která nás tlačí dolů, je ochotna nás pozvednout, když jsme připraveni nést požehnání. Snižujeme se, abychom zvítězili.
Tichost (pokora) je milost, díky níž nám Duch Boží umožňuje mírnit naše hněvivé vášně. Tichost má v sobě božskou krásu a sladkost. Tato tichost spočívá ve třech věcech: ve snášení křivd, v odpouštění křivd a v odplácení dobrým za zlé.
