Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Do úvodu tohoto čísla jsem vložil dva úryvky za kázání od dvou českých radikálů, Jana Želivského (1380–1422) a Jakoubka ze Stříbra (1371–1429). Byli to oba kněží a kazatelé, současníci, Pražané, radikálové, bratři v Kristu, i když nakonec stáli proti sobě jako nepřátelé, neboť Jakoubek ze Stříbra stál za předvoláním Jana Želivského před městskou radu, která ho ještě v tu hodinu odsoudila k smrti a okamžitě ho nechala popravit.
A protože jsme plní nečistoty, nejsme hodní poznávat větší věci. A kdyby se chtěl nezpůsobilý člověk všetečně vztahovat po těch dokonalejších věcech, měl by se bát, aby nepadl. Kdyby se dobytče dotklo té hory, bude ukamenováno (Ex 19,12–13). Tito nezpůsobilí, v duši nečistí, kteří se vztahují po nebeských věcech, padají nakonec hlouběji a s větším břemenem, do větší temnoty a horšího pokrytectví.
Hle, co nám píše pravý bojovník Ježíše Krista Pavel, jenž pro jméno Ježíšovo vytrpěl mnohé strasti, v míře snad větší, než jiní po Ježíši Kristu. Mluví, maje na paměti odměnu za strasti tohoto pocestného života. Můžeme mu spolehlivě věřit, jako muži, jenž zakusil strázně i slávu. Proto praví: Tak zato mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, která se má zjevit na nás.
Neexistuje žádná výšina milosti, žádná úroveň duchovnosti, žádná hlubší jistota, ani žádná pozice, která by ti nebyla dostupná, pokud máš jen sílu věřit. Odlož žíně a popel a povstaň k důstojnosti svého skutečného postavení. Zlatý trůn jistoty na tebe čeká! Koruna společenství s Ježíšem je připravena ozdobit tvé čelo. Oblékni se do šarlatu a jemného plátna a každý den se stravuj přepychově. Uvěříš-li, bude tvá země oplývat mlékem a medem a tvá duše se nasytí tou nejtučnější stravou (viz Ex 3,8; Ž 63,5).
Říká se, že prohry ve dvou nebo třech bitvách, které Amerika prohrála v poslední válce, byly zapříčiněny špatným střelným prachem, který dodali někteří šmelinářští armádní dodavatelé. Proto dělostřelba nepřinesla žádoucí účinek. S námi to není jiné. Můžeme minout cíl či nesplnit úkol, ztratit smysl a vyplýtvat čas jenom proto, že v sobě nemáme tu pravou životní sílu nebo ji nemáme do té míry, aby nám Bůh mohl nepřetržitě žehnat. Dávejme si pozor, abychom nebyli „šmelinářskými“ kazateli.
Kdybychom nikdy nezhřešili, náš obdivuhodný Spasitel by na sebe nikdy nevzal naši přirozenost a netrpěl by za nás nezměrnými mukami Otcova hněvu. Kristovo utrpení, jímž byl usmířen hřích, bychom měli mít za měřítko naší viny a bídy.
