Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Existují dobré křesťanské církve a existují špatné křesťanské církve. Ale jaké důvody by byly dostatečné pro opuštění jedné církve a přechod do jiné? Kromě otázek jako je lokalita, lavice nebo židle, hymny nebo chvalozpěvy atd. existují i jiné platné důvody pro odchod. Mnohé z nich jsem zde seřadil podle témat. Ale mějte na paměti, že je třeba chodit do církve (Židům 10:25). Nedoporučuji vám, abyste přestali chodit do církve.
Nejdříve všimněme si čtyř důležitých pravd: 1. Nemohu být nikdy tím, čím Bůh chce, abych byl, dokud se plně neodevzdám Pánu. 2. Nemohu nikdy dokonale a jasně znát vůli Boží, dokud se mu plně neodevzdám. 3. Můj křesťanský život bude omylem a zklamáním pro Boha i pro mne, když se mu plně neodevzdám. 4. Budu tím, který ztrácí před trůnem Kristovým, když se mu plně neodevzdám. V tom právě mnozí věřící ztroskotají.
Sešel jsem se s bratrem Stewartem v létě r. 1936 ve Varšavě, když jsem se vracel s cesty po baltických státech. Viděl jsem požehnaný vliv evangelické reformace ve Finsku, Estonsku a Lotyšsku, a toužil jsem velice po tom, aby i v našem národě vliv evangelia byl rozhojněn. A tak se mi zdálo, jako by Bůh v osobě tohoto mladého evangelisty posílal odpověď na mé modlitby po rozvlažení. Pozval jsem ho tedy k nám do Kutné Hory, kde náš sbor je bez kazatele. Přijal mé pozvání a výsledky jeho kázání u nás i v jiných místech splnily mé naděje.
K bohoslužbám se scházeli presbyteři. Zpívalo se, modlilo se a četl se Zákon a Proroci, stejně jako my. Po bohoslužbě vystoupil jeden presbyter a řekl: „Pokud chce někdo promluvit k lidu, může tak učinit.“ A Pán Ježíš vstal. Poté se říká: „Podali mu knihu proroka Izajáše.“ Proč? Protože požádal, aby mu přinesli proroka Izajáše, a to proto, že měl v mysli celé kázání a k němu si připravil text z Izajáše.
Při naplňování svého poslání Kristus neuhasí doutnající len neboli knot, ale bude na něj foukat, dokud nevzplane. Doutnající knot vydává jen nepatrné světlo, které je tak slabé, že není schopné vzplanout, a ještě k tomu hodně čadí. Z toho vyplývá, že v Božích dětech, zejména po jejich obrácení, je jen málo milosti, a to málo je smíšeno s velkou zkažeností, která je nepříjemná stejně jako kouř; ale Kristus tento doutnající knot neuhasí.
Milost je často vnímána hlavně v souvislosti s naším ospravedlněním. Jsme spaseni milostí. Naše hříchy a hříšná přirozenost jsou ospravedlněny pouze milostí. Výsledkem je, že křesťan se nyní nachází v souladu s Bohem. Hrozí nebezpečí, že o milosti uvažujeme pouze v souvislosti s naším ospravedlněním, a nikoli s naším posvěcením. Ne málo lidí se domnívá, že do církve vstupujeme milostí a zůstáváme v ní díky svým snahám. To však není to, co učí Písmo.
