Jak by se měl věrný křesťan projevovat ve veřejném prostoru? Měli by se křesťané angažovat v politice, a jak by mělo vypadat naše hlasování nebo dokonce neúčast ve volbách? Co tedy znamená být Ježíšovým učedníkem a uvažovat o volbách jako křesťan?
Z mnoha jiných míst víme o tom, jak milosrdný Spasitel při své poslední večeři utěšoval své učedníky, kvůli jejich budoucímu zármutku, který je měl potkat kvůli jeho umučení. Proto i na tomto místě jim říká o tom, že budou zarmouceni. Říká „zanedlouho“ („maličko“ – KRAL), tedy za tři dny, a přijde to, že „mě nespatříte a zanedlouho“, tedy v následujících čtyřiceti dnech až do jeho nanebevstoupení ho spatří.
- A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. (Dt 16,11)
Radost je asi to poslední, co byste si spojovali s vdovstvím. Ano, pláč a smutek, ale ne radost! Možná se dá uvést sto a jeden důvod, proč není možné mít radost.
Nevíme, kdy se Pán Ježíš narodil, ale z Písma je naprosto zřejmé, že tady byl jeden konkrétní okamžik, kdy se Slovo stalo tělem, kdy Marie počala z Ducha svatého. Kdy Duch svatý způsobil, že se vajíčko v jejím těle začalo dělit a růst, jako kdyby došlo k jeho oplodnění spermií, k čemuž ale nedošlo, protože Marie „nepoznala muže“ (Lk 1,34), ale Bůh sám to způsobil svou mocí a v těle Marie začal růst nový život.
Příběh o narození Spasitele známe díky vyprávění evangelií. Nejkošatěji vypráví vánoční příběh Lukáš. Jeho vánoční betlém má nejvíce postav: Zachariáš, Alžběta, Simeon, Anna, Josef, Marie, Gabriel, Augustus, Quirinius, andělé, pastýři… Jen ty mudrce a krutého Heroda přenechal Lukáš Matoušovi. A každá ta postava nějakým způsobem zapadá do vánočního příběhu. Ale jedné postavy jako by se evangelíci, báli. Nikoliv krutý Herodes, ale Marie.
Mojžíš nás v Žalmu 90 vybízí, abychom se učili počítat své dny, resp. volá k Bohu, aby nás to učil on sám, protože my sami toho nejsme schopni. Je mnohem jednodušší žít životem „průtokového ohřívače“, kdy je na jedné straně vstup a na druhé straně výstup a není potřeba se ničím zatěžovat, cokoliv promýšlet nebo se něčím zabývat. To je popis konzumního způsobu života, který se nevyhýbá ani křesťanům.
Jednoho dne jsem se ubytoval v hostinci v jednom ze severoitalských údolí, kde byla podlaha strašně špinavá. Napadlo mě poradit paní domácí, aby ji vydrhla, ale když jsem zjistil, že je z hlíny, uvědomil jsem si, že čím víc by ji drhla, tím by to bylo horší. Člověk, který zná své vlastní srdce, brzy pochopí, že jeho zkažená povaha nepřipouští žádné vylepšení; musí mu být vštípena nová povaha, jinak se člověk jen „prodrhne k větší špíně“. „Musíte se znovu narodit!“
Pokud chce někdo žít mečem, mečem také zemře, jak říká Ježíš. Jinými slovy, kdo používá meč k nesprávným účelům, ten jím zemře. Bylo nevhodné, aby ho Petr v této situaci použil. Zločinec nebo tyran, který používá meč nevhodně, jím právem zemře. Ale použití meče správným způsobem, k obraně své osoby, rodiny nebo vlasti, Písmo neodsuzuje, naopak ho podporuje.
