Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi. (Gn 7,2–3)
Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní.
Milí čtenáři, držíte v rukou poslední číslo Soli Deo Gloria v tomto roce. Mockrát vám děkuji za vaši vytrvalou přízeň. Budu rád, když tuto práci podpoříte nákupem některé z námi vydaných knih ideálně prostřednictvím našeho e-shopu, protože jen takto jde celá částka za knihu na účet spolku Soli Deo Gloria. Chtěl bych vás také poprosit, zda byste mohli doporučit časopis dalším křesťanům, které kolem sebe máte.
Podívejte se na matku, jak je opatrná. Pokud její dítě trochu kašle, všimne si toho: určitě si všimne i sebemenší slabosti. S úzkostí sleduje všechny jeho pohyby, aby zjistila, zda chodí správně, zda jsou všechny jeho končetiny v pořádku a zda dokáže dokonale využívat všechny své schopnosti; ale nikdy ji nenapadlo spočítat vlasy na hlavě svého dítěte a absence jednoho nebo dvou z nich by ji nijak zvlášť neznepokojila. Ale náš Bůh se o nás stará ještě více než matka o své dítě – tak pečlivě, že počítá vlasy na naší hlavě. Pohleďte, v jakém jsme tedy bezpečí pod Boží rukou!
Náš Pán nepřišel předčasně ani pozdě; přišel přesně v určenou hodinu a v přesný okamžik zvolal: „Hle, přicházím.“ Nemůžeme zvědavě pátrat po důvodech, proč Kristus přišel právě v tu chvíli, ale můžeme s bázní přemýšlet o této velkolepé skutečnosti.
Děti krále! Je to v dosahu každého, kdo o to usiluje. Druhým narozením se stáváme dětmi Božími, spoludědici s Kristem, a Duch svědčí o našem synovství a učí nás volat: „Abba, Otče!“ Jako děti velkého Krále bychom měli ve způsobu chování a jednání vykazovat známky svého vznešeného původu.
„Neměli žádného utěšitele!“ Takoví lidé existují dodnes. Někteří nemají utěšitele, protože nemají přátele. Někteří proto, že nikdo nerozumí jejich zármutku. Jiní proto, že lidské soucítění nedokáže pochopit jejich utrpení. A další proto, že jsou zdrceni žalem. Pokud jde o útěchu, nic je nedělí od sebevraždy, šílenství nebo zlomeného srdce.
