1. března

I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (Gn 3,22)

Člověk se rozhodl uvěřit satanovi a vzbouřit se proti Bohu. Chtěl poznat dobré i zlé a skutečně to poznal – nikoliv tak, jak to naplánoval Bůh, tedy ze strany dobra, ale podle toho, jak to chtěl ďábel, tedy ze strany zla. Člověk tak dodnes nechápe, co je skutečné dobro, ale rozumí dobře jenom zlu. Odtud plyne všechna jeho příchylnost ke zlému a naprosté nepochopení dobrého. V takovém stavu nemohl zůstat v zahradě, kterou pro něho Bůh vysadil – musel být vyhnán, aby nevztáhl ruku také po stromu života a nebyl živ navěky. Strom života je stále přístupný z milosti skrze víru – tím stromem je Pán Ježíš Kristus a kdokoliv k němu přijde, toho nevyžene ven, ale dá mu věčný život.